Chléb náš vezdejší (12): velikonoční pecynek a šoldra

Jarní svátky nemusí na stole výlučně symbolizovat  mazanec. Co si takhle dát  pečivo, které není sladké a navíc obsahuje (jak říkal blahé paměti dědeček) i „něco konkrétního“? Máte, povězeno pěkně  po zaolžansku, pecynek nebo šoldru ve špajzce? Jsou to výrobky krajové kuchyně, v které se k pospolitému užitku sešly přinejmenším tři vlivy.

Continue reading




Velký týden čili Velikonoce jsou už opravdu za dveřmi

Nebudeme se dnes trápit rozvažováním nad tím, co všechno jsme ještě nestačili uklidit a co tedy odložit a nad čím raději zavřít oči. Vždyť tradiční Velikonoce i předsváteční čas plnily jaksi mimoděk hned celou řadu funkcí. Například Půst probíhal v době, kdy toho stejně ve stodole ani ve stájích moc nebylo, mláďata teprve přicházela na náš drsný svět a vítat je ještě s nožem v ruce jistě nikdo nechtěl. A provětrat pořádným průvanem a uklidit dům, všechno na sklonku nebo už po skončení topné sezony vymést a někdy i vybílit, už také bylo potřeba. S tím nepochybně spojené velké prádlo zase vonělo jarním vzduchem. Za podivné vzrušení mohly i prodlužující se dny a probuzené hormony.

Continue reading

Jak na pečivo a chléb se záparou

chléb-se-záparou

Jedlíci chleba a některých druhů pečiva (ne ale všichni, jsou mezi námi i tradicionalisté) ocení, je-li střída pekárenských výrobků chuťově bohatší. Zvlášť když je to spojené s dalším kvalitativním posunem – prodlouženou trvanlivostí. Chleba pomaleji tvrdne, rohlíky či bulky jsou vláčnější. Jak na to? Celé kouzlo se jmenuje zápara.

Continue reading

Práce na zahradě – DUBEN

Počasí v dubnu bývá nestálé a ne vždy příznivé pro venkovní pěstování květin a zeleniny, neboť většina z nich začíná svůj růst od kořenů, a proto je odkázána na půdní teplotu. I rané zeleniny proto vysazujeme na záhony, až když půda dosáhne teploty +10 ºC. Ve skleníku nebo v pařeništi již pozorujeme vývoj mladých rostlinek, jarní květy na okrasných záhonech zase probarvily zimně zšedlou zem. Užijme si je, stojí za to zastavit se v práci a jen tak  na ten zázrak koukat.  Práce nás na zahradě tento měsíc stejně čeká poměrně dost.

Continue reading

Polský plot jako obrubník

Po časně středověkých hradištích nám zůstaly tu a tam měkce zaoblené příkopy a valy. V takové časem ohlazené podobě by valnou překážku pro útočníky nepředstavovaly. Některé valy ale nebyly jen sypané, ale měly kamenné jádro. Konstrukcí hrázděných nebo zděných hradeb nezbylo moc. A dřevěné prvky, které ztrouchnivěly nebo shnily, umí archeologové zrekonstruovat podle kůlových jam anebo mladších stavebních analogií přežívajících třeba na vesnicích. My se podíváme, jak bychom na zahradě mohli použít tak zvaný „polský plot“.

Continue reading

Proč zrovna vyvýšený záhon

 

vyvýšený záhon

 Pro člověka jemuž jdou ruce dozadu není na významnější zahradní práce vhodná doba nikdy: v zimě, to dá rozum, cokoliv dělat nelze, na jaře je půda dlouho promrzlá, v létě je horko a na podzim furt prší… A když neplatí jedno, najde se druhé, třeba že štípou mouchy. Větší dřina nám ale má budoucí práci usnadnit. To se týká budování vyvýšených záhonů, které nabízejí lepší pěstební podmínky a navíc se dobře plejí. Nevěřte „ekologickým“ vyznáním lenochů, že příroda si vždycky nejlíp poradí sama.

Continue reading

Chvála dobře nasoleného bůčku

 

syrovy-bucek-s-kuzi

Štítivé grimasy, jímž mediální zdravovědci zahrnují bůček, jsou liché a dokola omílané výtky ze strany politických dietologů jsou také k smíchu. Netřeba být zrovna odborníkem na obezitu a stačí bez ideologické mlhy před očima navštívit plovárnu, abyste zjistili, že výdobytky „bůčkového socialismu“ jsou s „hamburgerovým kapitalismem“ nejen srovnatelné, ale že v tomto směru zřejmě brzo  doženeme a pak porazíme na hlavu i nejtlustší Ameriku. Jenže: vepřový bok má u nás v současné drahotě pořád cenu vcelku „jedlou“ a navíc: kdy jste naposled viděli extra prorostlý bůček? Prasata co jdou na porážku nestačí  ani pořádné sádlo nabrat. Při pojídání v rozumné míře nám bůček ublížit nejspíš opravdu nemůže.

Continue reading

Recept na domácí dušenou šunku

Domácí dušená šunka právě vytažená z šunkovaruZdá se, že s nápadem solit maso, aby vydrželo, přišli Keltové. Nasolené se vařilo, sušilo nebo udilo. Chutnalo také římským dobyvatelům Galie a tak na svět přišla šunka. I my Češi a Moravané jsme měli chlupaté jazýčky a šunka v nabídce mistrů řeznických proto nechyběla. S vykostěnou prasečí kýtou dělali to, co řezníci jinde, až pak v roce 1857 přišel uzenář Franta Zvěřina na to nechat vepřovou kýtu marinovat nevykostěnou. Pražská šunka od kosti se stala kulinární vyhlášenou značkou. Další pražští mistři uzenáři (jejich příjmení budiž pochválena) byli, jak se lze dočíst, Chmel, Jeřábek, Dlouhý, Malý a Cibulka, v Brně Jebavý, v Hradci Hutla nebo v Pardubicích Sochor. O odbyt neměli nouzi. Úspěšný vinohradský velkouzenář Antonín Chmel koupil na sklonku devatenáctého století zemědělskou usedlost Zvonařka a na jejím místě postavil „první českou akciovou továrnu na šunku“.

Continue reading

Kurnik šopa!

kurník

Když v systému plánovaného hospodářství najednou nebyl k mání hajzlpapír, mohli za to „Rusáci“, vzpomínáte? A když v ekonomické formaci preferující tržní vztahy podraží vejce, může za to zase Evropská unie. Ať už naši iniciativní blbci spáchají cokoliv, co nedopadne dobře, může za to vždycky někdo jiný. „Odkloní“, jak se módně říká, naši vcelku oprávněnou zlobu pokud možno daleko, spoléhaje na to, že až se vyzuříme, nějak už se z maléru sami vyhrabeme.

Continue reading

Trochu o půstu

Půst je záležitost dobrovolná, tedy nikoliv vynucená okolnostmi. Když vám kručí v břiše a polykáte naprázdno, až se vám hýbou uši, dumáte nad tím, co byste si dali a myslíte žaludkem, správný půst to tedy rozhodně není. Hladovění byste neměli vnímat – dokonce si ho máte užívat! Tvrdí to nejen vyznavači řady religií,  jejichž je půst součástí: i když se vzájemně často “nemusí”, křesťani všech směrů, Židé, muslimové i buddhisté v názor na užitečnost půstu jsou zajedno. Dietologové až tak unisono nezní, ale o důležitosti nějaké formy střídmosti pro naše zdraví nepochybují.

Continue reading

Jen tak o MDŽ čili Chleba a růže

Svůj svátek slavily již provdané antické Řekyně a to v říjnu krátce před setím ozimů. Podobný římský svátek – Matronalie – se odehrával počátkem jara. Jednalo se vlastně o oslavu Junony Luciny spojený s květinovými oběťmi pro dobro rodinného krbu a zdárné porody, ostatně básně ke cti této události psal i Ovidius. My máme Mezinárodní den žen, ale víte jak se slovo žena napíše opravdu mezinárodně? Osvěžte si pro jistotu paměť: německy je to Frau a anglicky woman, francouzsky femme a italsky donna. Finsky nainen, polsky kobieta, maďarsky , španělsky mujer, holandsky vrouw a dánsky? To byste nejspíš neuhodli – kvinde!
Continue reading

Práce na zahradě – BŘEZEN

Sice to většinou vypadá, že zima nikdy neskončí, ale prohlédneme-li si pozorně záhony nebo keře, které kvetou brzy na jaře, objevíme první známky rozpuku. Březen je důležitý měsíc – právě v březnu se totiž rozhoduje, jakých plodů ovoce i zeleniny se dočkáme, či do jaké krásy naše zahrádka rozkvete.

Continue reading

Masopustní kynuté zelňáky

Ačkoliv začátek rozverného masopustního období nebývá přesně vymezen, všechno neúprosně směřuje k posledním šesti dnům počínajícím koblihovým čtvrtkem.  Ale ostatky (jak se jim někde také říká) nejsou jen svátky „velkého žrádla“. Patřily sem také tancovačky a průvody s celkem ustáleným programem a maskami. V mikroregionu Hlinsko na Vysočině, kde nebyla kontinuita masopustní tradice nikdy zcela přerušena, se masopustní průvody zasloužily roku 2010 o zápis do seznamu světového kulturního dědictví – nehmotných památek UNESCO.

Continue reading

Tučný čtvrtek a netučné čili pečené koblihy

Tučným, a někde vcelku bez okolků nazývaným Tlustým čtvrtkem vstupuje obžerstvím a kratochvilnými radovánkami nabité masopustní období do mohutného finále. Teď anebo nikdy! Veselme se, radujme se a hřešme jako o život, protože až muzikanti zavřou basu do skříně, nastane Velký půst. Ačkoliv o Tučném čtvrtku se nám podle tradice má lesknout huba omastkem, abychom nejen na půst, ale na celý rok nabrali sílu, nabízíme dnes koblihy i těm, které zdravotní problémy odsoudily k dobrovolné či nutné střídmosti – čili koblihy pečené.

Continue reading

Sněžná plíseň na trávníku

Po delších zimách zpravidla na zahradě sčítáme značné škody s velkou pravděpodobností i na našem více či méně dokonalém trávníku. Loňská chlouba – svěže zelený hustý pažit – může vypadat jako olysalá kropenatá slepice. Trávník nám vezme úsměv spoustou žlutých skvrn a holých míst. Tento stav má na svědomí sněžná plíseň – bělavé až narůžovělé mycelium, šířící se po trávníku zpravidla v kruzích. Kromě trávy napadá i některé trvalky.

Continue reading

Někdo to rád horké aneb Valentýnský masakr

Na vchod do skladiště a garáže v protějším domě s číslem 2122 bylo přes úzkou uličku ležící kolmo k North Clark Street dobře vidět. Nejdřív přišel muž s chlupatým psiskem. Po jednom se pak do skladiště trousili další chlápci. Poslední do garáže vstoupil ramenáč  v zimníku se světle šedou kožešinoua v klobouku, jaký u nás nosili v šedesátých letech minulého století straničtí tajemníci.  Člověk, jenž  vchod do skladiště sledoval, rychle vytočil telefonní číslo.  Sluchátko někdo zvedl okamžitě. “Přišel,” oznámil muž do telefonu. A hlas na druhém konci drátu řekl: „Spusťte to“.

Continue reading

Jak se slavil strakatý Masopust

Od Tří králů až do Popeleční středy se počítá rozverné masopustní období, což je čas zabíjaček, hostin, svateb a strakatých průvodů. Vlastnímu Masopustu pak předchází Tučný čtvrtek, což je den koblih. Následující neděle pak patří plesům a tancovačkám. V pondělí se baví ženatí a vdané, a v úterý by měly obcházet dědinu průvody s rozvernými maskami. Na následující zábavě veselí vrcholí, protože o půlnoci ponocný troubením Masopust ukončí. Muzikanti symbolicky pochovají basu a zavřou ji do skříně: následující Popeleční středou totiž skončí veškerá legrace a začne čtyřicetidenní předvelikonoční půst.

Continue reading

Pojďte s námi na zabíjačku

zabíjačkaVěci znalý nad následujícími řádky nejspíš užasne, jak málo lze na spoře vymezeném místě říct k tématu do barev, chutí a vůní (nemluvě již o vjemech sluchových či haptických) tak nesmírnému, jakým je zabíjačka. A tomu, kdo neví, jen marně potečou sliny, pročež buď proklet úděl polykačů naprázdno. Lidé vždy zabíjení zvířat spojovali s bohy a z vraždy ve jménu vlastního žaludku se snažili vyvinit krvavou obětí – proto zvěř lovná, pernatá i ta dobytčata končily v chrámových kuchyních. Některá zvířata se rituálně porážela až tam a ani boží sluhové tak nepřišli zkrátka. Dost možná v řadách vysvěcených hrdlořezů nejrůznějších vyznání (neboť většinou se porážka odehrávala právě vykrvením po podříznutí hrdla), vzniklo i  řeznické řemeslo.

Continue reading

Práce na zahradě – ÚNOR

V únoru většinou nelze očekávat, že by se toho na zahradě příliš dělo, neboť vše leží pod sněhovou peřinou. V tuto dobu se můžeme věnovat zahradnímu nářadí. Nestačíme-li sami na údržbu nebo opravy zahradní techniky, jako je sekačka, křovinořez, vertikutátor a další, odvezeme je do servisu. Brzy totiž nebudeme vědět, co dřív.

Continue reading

Hvězdy v popelnici

Co se stane se symboly Vánoc, když odstrojíte stromek a uklidíte sváteční ubrusy? Ozdoby a řetězy zmizí v krabici a stromek v krbu anebo pohozen u kontejneru. Betlémskou hvězdu by po Třech králích na nebi nenašel ani Herodes a ta, která nám dělala sváteční parádu v květináči, už vypadá poněkud zemdleně. Ošuntělé jsou i další typicky sváteční kytky – bramboříky a azalky: nevíme, co s nimi a často proto skončí v popelnici.

Continue reading