Na Westerplatte

O nejsevernější výběžek gdaňského přístavu se zřejmě dobře válčí. První se zde roku 1734 v době obležení města nějaký čas bránily francouzské posily, které se poté, co král Stanislav Leszczyński v převleku za sedláka utekl před Rusy do Královce, z písčiny stáhly. Nejvýrazněji se Westerplatte do historie zapsalo sedmidenní hrdinnou polskou obranou poloostrova před Němci na počátku druhé světové války. Pak byl odsud po třídenním odporu naopak na konci války evakuován oddíl německé pěchoty před dotírajícími jednotkami sovětské 76. gardové divize.

Continue reading




Udělejte si rychlokvašky

Když se o někom řekne, že je rychlokvaška, není to poklona. Poukazuje se tak na jeho nedostatečnou odbornost často bez ohledu na rychle dosažený honosně znějící titul. Prostě šmejd. Uráží to ovšem okurky. Tímto způsobem zpracované plody jsou neodmyslitelnou součástí jídelníčku coby součást menu, nebo prostě jenom tak. Rychlokvašky navíc pomáhají růstu zdravé střevní mikroflóry. Organismu dodávají minerály. Podporují imunitu. Pomáhají trávení i proti kocovině. Prostě jsou osvěžující a moc dobré.

Continue reading

První pomoc když vás uštkne zmije

Smrtící zařízení příslušníků čeledi zmijovitých z podřádu zmijovců je prý dokonalé. Když had rozevře tlamu do úhlu sto padesáti stupňů, horní patro vyjede jako na šínách a za ním se vztyčí skládací jedové zuby. Do této rodiny lovců patří v Evropě až za polární kruh a v Africe širší rodina zmijí a v obou Amerikách zlopověstní chřestýši. V Asii se jejich teritoria prostupují. Zmije obecná (Vipera berus) je náš jediný jedovatý had. Jako kriticky ohrožený druh a součást přírodní rovnováhy je přísně chráněná. Přes neblahou pověst by ji zabil jen hlupák.

Continue reading

Vítejte

Tak jsme zase zpátky z prázdnin. Moc jsme si přáli, aby všichni měli léto báječné. Snad tak většině opravdu vyšlo, protože bylo od horka i dešťů pro každého na výběr. Ostatně, co je nám do počasí, když se máme rádi. Léto ale není jen pro lenošení (to spousta z nás ani pořádně neumí), je to také čas, který můžeme vyplnit našimi hobby, ať už jsou jakákoliv. Léto je kouzelník a dokonce dokáže proměnit i věci, které během roku děláme tak nějak automaticky anebo nás dokonce spíš otravují, v jisté dobrodružství. Třeba takové vaření, budovatelské chalupářské aktivity a opravy všeho druhu, zahrada a tvorba a jejím prostřednictvím objevování sebe. Na uvítanou jsme z archivu vyhrabali připomenutí toho, jak vyrobit textilní náramek – ZDE. Dává se jako dárek, ale nikoliv nezbytně k Mikuláši, Vánocům nebo Novému roku. Může totiž být i zajímavou vzpomínkou na léto, prázdniny a dovolenou – vzpomínkou nebo hmatatelným příslibem věcí budoucích. To když se máme, jak už bylo řečeno, rádi.

Co s kukuřicí v kuchyni

Kukuřičné lupínky snídá kdekdo. O kouzlení s nimi nebo s kukuřičnou moukou ale dnes nepůjde. Základem našeho kukuřičného inspiromatu jsou kukuřičné palice, tedy klasy tak, jak vyrostly na poli. Jsou to recepty neuvěřitelně snadné, rychlé a chutné. Působí sice jako předpisy starých mládenců nebo slaměných vdovců, ale že jsou málo komplikované jim neubírá na chuti. Jednoduchá řešení a prostá jídla jsou často nejlepší.

Continue reading

Stavby z gabionové konstrukce

Gabiony (z italštiny gabbione = velká klec) se v určité podobě objevovaly již hluboko před naším letopočtem. V podstatě se jedná o dva paralelně namontované panely se specifickou výplní, často kamením. Slouží k tvorbě stěn pro vytvoření soukromí, plotů a zídek. Jejich obliba významně stoupá nejen v oblasti bydlení.

Continue reading

Jako Kolumbovo vejce

 

španělského dvora jejich katolických Veličenstev Ferdinanda Aragonského a Isabely Kastilské bývalo veselo. Báječné víno teklo proudem. „Jaképak fraky“, rozkládal prý rozjařeně jeden vysoce urozený královský příbuzný. „Místo kolem Afriky a pak na západ plujete furt na východ. Až do té Ameriky. Nedělejte s tím štráchy, je to jednoduchý….“ Kolumbus ukázal, jak vznikají úsloví. Vzal vajíčko uvařené natvrdo a podal ho smíškovi. „Dokážete ho, Milosti, postavit na špičku?“

Continue reading

Blbouny s žahourem

borůvkový-žahour

Jméno Žahour sice řadí jazykovědci k odvozeným z lidských vlastností, bohužel však nikam nenapsali, jakých. Pravda je, že jako příjmení nejsou Žahourovi zcela neobvyklí. Ale vysvětlení, že tuto borůvkovou (na Slovensku by řekli čučoriedkovou) kaši Jihočeši vařili v kuchyni zemanského rodu Žahourů a tak se dostala pod jejich jménem i mezi recepty, je romanticky falešná. První zprávy o žahouru (původně „žahúru“) jsou sice z Jindřichohradecka už ze šestnáctého století, ale místní Bílá paní, proslulá svou sladkou kaší, s ním nemá nic společného.

Continue reading

Jitrocel: něco k jídlu, sirup, elixír nebo mazání?

Čas rojení včel i léto bohaté na vosy přináší nepříjemnosti s jejich žihadly. Když vás tahle svízel v přírodě potká nenadále a nevíte, co rychle udělat, nezmatkujte. Úleva je zpravidla hned po ruce. Je totiž skoro všudypřítomná. Vypadá jako plevel, ale není to plevel. Je to jitrocel. Stačí vzít list jitrocele kopinatého (Plantago lanceolata), trošku ho pomnout mezi prsty a na místo bodnutí přiložit. To samé platí jako obklad na říznutí, odřeniny i všelijaká zhmoždění. Jitrocel funguje také při vnitřním užívání. Nepožehnanější je zřejmě jeho působení proti kašli.

Continue reading

Na cestě za pruskými babami

Jednou družina pruské kněžny Gustebaldy pouštěla po vodě věnce. V jezeře žil Rybí král – to byl skutečný vládce Mazur. Nad hladinu s věnci se náhle vymrštila jeho dcera Zlatá rybka. Honila ji štika. Gustebalda hodila do otevřené zubaté štičí tlamy věneček a tak rybku zachránila. Rybí král ji za to slíbil splnit přání. Kněžna chtěla rozumět řečí zvířat, rostlin a větru. Vládce Mazur ji ale varoval: umění naslouchat je zatíženo kletbou, takže jestli o tom, co se tímto způsobem dozví, někdy promluví, na místě zkamení. Utíkaly roky. Gustebalda s rostoucí hrůzou naslouchala sílícím zprávám, které šeptal vítr v borovicích a tažní ptáci: do Prus v plamenech s obnaženými meči táhli křižáci a země sténala. Nakonec tíhu té zvěsti neunesla a rozhodla se svůj lid varovat. Křižáci stejně Prusko dobyli a strašná kletba se naplnila a proměnila kněžnu v kámen.

Continue reading

Tak jsme tady s tou jíchou!

kopřiva

V staročeských předpisech je jícha hustá omáčka, z čehož nám v současném jazyce zbyla jíška jako zápražka. Kopřivovou omáčku si nepochybně můžeme připravit z kopřivového špenátu, ale tu skutečnou kopřivovou jíchu ocení rostliny a keře na naší zahradě. Buď je jen pohnojí, nebo celkem dobře ochrání před škůdci, například mšicemi, kteří by nám je chtěli sežrat. Kopřivová jícha je způsob starý, osvědčený a ekologický – i když zrovna nevoní.

Continue reading

Slunovrat – čas ohňů na kopcích a zdobení studny

Ačkoliv noc je toho dne kratší než vzdech, zapalovali naši pohanští předci ohně na kopcích, v posvátných hájích zdobili prameny či studny ve vsi a po řekách pouštěli věnce. Pohanské slavnosti letního slunovratu byly (aby to tak nebylo do očí) křesťany posunuty k  svátku svatého Jana Křtitele (24.6.)jemuž  voda také patří – proto proudy dál nesly upletené věnečky a rozsvícená světla na vodách byly mihotavou vzpomínkou na prastaré zvyky v novém rouchu.  S vodou je spojen i Jan Nepomucký, o jehož Navalis jsme již psali ZDE. Protože v racionálním století jedenadvacátém se stále více věcí nám stává nepochopitelných, utíkáme se opět k magii a podle novodobého drudismu nazýváme letní slunovrat mimo jiné Alban Heruin, tedy “Světlo břehu”.

Continue reading

Znáte soutěž pevnost Boyard? Vyzkoušejte ji i v českém provedení

Byli jste nadšenými diváky napínavé soutěže pevnost Boyard? Snili jste o tom, že byste se do soutěže přihlásili a prověřili své fyzické zdatnosti a odolnost, ale neměli jste k tomu příležitost? Radujte se! Právě pro vás a spoustu dalších dobrodruhů a odvážlivců je připravena česká verze této populární soutěže.

Continue reading

Trochu o uzení ryb

Ryba na talíři je jídlo nepochybně zdravé, s čímž sice nezanedbatelný díl lidí souhlasí, ale k jejich pojídání je to nepohne, protože se s hodnocením této potraviny jako chutné nedovede ztotožnit. Jejich škoda. Ale je překvapivé, kolik z odpůrců rybího masa se přidá na stranu jedlíků ryb, pokud je ochutnají dobře vyuzené, a to třeba i kapra, kterého často i v štědrovečerním menu nahrazují vepřovými řízky. Pokud mají vlastní udírnu krámskou nabídku mohou zajímavě rozšířit. Porovnání toho, co je zpravidla k mání s tím, co můžeme vyrobit sami, nezřídka bude mluvit ve prospěch domácího uzení.

Continue reading

Gižycko: hlavní město polského jachtingu

Kde najít oslí můstek, po němž by bylo možné přejít z české kotliny do mazurského městečka na šíji mezi sedmi jezery? Můžeme to zkusit popisem hromadami vojáky navršených cihel, čili porovnáním tehdejší rakouské a pruské pevnostní architektury. Anebo si vzpomenout na zdejšího rodáka, nějakého Paula Davidsohna, který je dnes považován za jednoho z otců německého filmového průmyslu, protože mimo jiné založil filmové ateliéry v Babelsbergu u Postupimi. Jenže týž Babelsberg se původně jmenoval Nowawes a pruský král Bedřich II. místo věnoval tkalcům z Čech, českobratrským náboženským běžencům. Někdy je hledání společného jmenovatele odlehlých míst krkolomné a výsledky často udivující.

Continue reading

Jak se zbavit akátu

akát

Šípky, hložím a trnkami vylepšovali ochranu svých hradišť i hospodářských dvorů naši předkové. Akátové houštiny neměli, protože trnovník akát (Robinia acacia) u nás tenkrát nerostl. Přivezli ho až mnohem později dobyvatelé Ameriky. Medonosný výtvarně zajímavý exot zdobil nejdřív panská sídla a okouzloval křivými větvemi, borkou, tvarem převislých hroznů květů a jejich vůní. Pak ho začali používat jako rychle rostoucí stromořadí a nakonec k zalesňování holin. Ujímá se totiž velmi dobře i tam, kam se jiným stromům moc nechce. A nemusíte ho tam ani vysazovat, vleze tam sám a co chytne, nepustí.

Continue reading

Dávné hromové koření je špargl čili chřest

Přídomek lékařský (Asparagus officinalis) má tahle rostlina právem. Pomáhá ledvinám, močovému měchýři, játrům a žlučníku. Vláknina je dobrá pro trávicí trakt. Obsahuje důležité esenciální aminokyseliny. Významně jsou v něm zastoupeny vitamíny A, B1, B2, C, E, niacin a kyselina listová, minerály draslík, fosfor, síra, vápník, hořčík, železo, mangan, měď a selen. V kuchyni ovšem oceňujeme především málo čemu podobné chuťové vlastnosti této zeleniny.

Continue reading

Špagetová dýně

Špagetová dýně (Vegetable Spaghetti) patří k původním druhům, které pocházejí z amerického kontinentu. Její zvláštností je, že se po tepelném zpracování rozpadá na jemná vlákna, které vypadají jako špagety. Tento druh se obecně považuje za jednu z nejchutnějších dýní. Po dozrání je žlutá, nebo žlutozeleně žíhaná. Obvykle je podlouhlá a měří okolo 30 cm. Dobře uskladněná vydrží více než půl roku, některé zdroje uvádějí až rok.

Continue reading

Železniční pražce v zahradě

Dřevěné stavby a konstrukce vypadají v zahradní zeleni krásně. Nevýhodou ale je, že dřevo, i ošetřené, je-li vystavené kontaktu s vlhkou půdou, se velmi rychle zničí. Existuje však výrobek ze dřeva, který je vůči rozkladnému procesu dostatečně odolný – totiž vyřazené železniční pražce, které jsou hloubkově impregnované. A navíc zahradě dodají, ovšem použité rozumně, další výtvarný rozměr. Nemluvě už o tom, že jsou praktické.  

Continue reading

Na závěr slovo o Brunclíkovi

Paní a pánové z mostu (12)

Na protivodním břitu posledního pilíře Kamenného mostu na Kampě stojí rytíř s taseným mečem a mohutným lvem u nohou. Je to Brunclík. Původní sochu zničila švédská kanonáda za třicetileté války. Trefa byla tak vydařená, že z rytíře, který se na most dostal za Jagellonců (přesněji po roce 1508), prý na pilíři zbyly jen vysoké boty. Uchovává je sbírka v Lapidáriu. Patřit měly Brunclíkovi, jak postavu rytíře pokřtili Pražané. A kdo byl Brunclík? Nabízí se, že toto jméno je zeměpisného původu, ale může prý být i tvarem německé podoby jména Přemysl – Prunzel. Původ má v legendě – jak už to u pověstí bývá – značně zašmodrchané.

Continue reading