Znáte soutěž pevnost Boyard? Vyzkoušejte ji i v českém provedení

Byli jste nadšenými diváky napínavé soutěže pevnost Boyard? Snili jste o tom, že byste se do soutěže přihlásili a prověřili své fyzické zdatnosti a odolnost, ale neměli jste k tomu příležitost? Radujte se! Právě pro vás a spoustu dalších dobrodruhů a odvážlivců je připravena česká verze této populární soutěže.

Continue reading




Trochu o uzení ryb

Ryba na talíři je jídlo nepochybně zdravé, s čímž sice nezanedbatelný díl lidí souhlasí, ale k jejich pojídání je to nepohne, protože se s hodnocením této potraviny jako chutné nedovede ztotožnit. Jejich škoda. Ale je překvapivé, kolik z odpůrců rybího masa se přidá na stranu jedlíků ryb, pokud je ochutnají dobře vyuzené, a to třeba i kapra, kterého často i v štědrovečerním menu nahrazují vepřovými řízky. Pokud mají vlastní udírnu krámskou nabídku mohou zajímavě rozšířit. Porovnání toho, co je zpravidla k mání s tím, co můžeme vyrobit sami, nezřídka bude mluvit ve prospěch domácího uzení.

Continue reading

Gižycko: hlavní město polského jachtingu

Kde najít oslí můstek, po němž by bylo možné přejít z české kotliny do mazurského městečka na šíji mezi sedmi jezery? Můžeme to zkusit popisem hromadami vojáky navršených cihel, čili porovnáním tehdejší rakouské a pruské pevnostní architektury. Anebo si vzpomenout na zdejšího rodáka, nějakého Paula Davidsohna, který je dnes považován za jednoho z otců německého filmového průmyslu, protože mimo jiné založil filmové ateliéry v Babelsbergu u Postupimi. Jenže týž Babelsberg se původně jmenoval Nowawes a pruský král Bedřich II. místo věnoval tkalcům z Čech, českobratrským náboženským běžencům. Někdy je hledání společného jmenovatele odlehlých míst krkolomné a výsledky často udivující.

Continue reading

Jak se zbavit akátu

akát

Šípky, hložím a trnkami vylepšovali ochranu svých hradišť i hospodářských dvorů naši předkové. Akátové houštiny neměli, protože trnovník akát (Robinia acacia) u nás tenkrát nerostl. Přivezli ho až mnohem později dobyvatelé Ameriky. Medonosný výtvarně zajímavý exot zdobil nejdřív panská sídla a okouzloval křivými větvemi, borkou, tvarem převislých hroznů květů a jejich vůní. Pak ho začali používat jako rychle rostoucí stromořadí a nakonec k zalesňování holin. Ujímá se totiž velmi dobře i tam, kam se jiným stromům moc nechce. A nemusíte ho tam ani vysazovat, vleze tam sám a co chytne, nepustí.

Continue reading

Dávné hromové koření je špargl čili chřest

Přídomek lékařský (Asparagus officinalis) má tahle rostlina právem. Pomáhá ledvinám, močovému měchýři, játrům a žlučníku. Vláknina je dobrá pro trávicí trakt. Obsahuje důležité esenciální aminokyseliny. Významně jsou v něm zastoupeny vitamíny A, B1, B2, C, E, niacin a kyselina listová, minerály draslík, fosfor, síra, vápník, hořčík, železo, mangan, měď a selen. V kuchyni ovšem oceňujeme především málo čemu podobné chuťové vlastnosti této zeleniny.

Continue reading

Špagetová dýně

Špagetová dýně (Vegetable Spaghetti) patří k původním druhům, které pocházejí z amerického kontinentu. Její zvláštností je, že se po tepelném zpracování rozpadá na jemná vlákna, které vypadají jako špagety. Tento druh se obecně považuje za jednu z nejchutnějších dýní. Po dozrání je žlutá, nebo žlutozeleně žíhaná. Obvykle je podlouhlá a měří okolo 30 cm. Dobře uskladněná vydrží více než půl roku, některé zdroje uvádějí až rok.

Continue reading

Smažené a pečené květy černého bezu čili kosmatice

 

 Bílý čas rozkvetlých černých bezů je radostný, protože znamená, že Zmrzlí muži jsou za námi a před námi je léto. Pro děti je to též jeden z nezpochybnitelných signálů pozvolna se přibližujícího konce školního roku. Po bezu už jen přijdou jahody, Den dětí, třešně, vysvědčení a prázdniny. Abychom čekání zkrátili, přímé potomky, vnuky nebo jiné nedospělce na procházce zaměstnáme sběrem bezových květů na laskominu jistě neobvyklou. U trhání (my květy stříháme starými nůžkami) i při přípravě zákusků se dá zažít spousta legrace. Continue reading

Železniční pražce v zahradě

Dřevěné stavby a konstrukce vypadají v zahradní zeleni krásně. Nevýhodou ale je, že dřevo, i ošetřené, je-li vystavené kontaktu s vlhkou půdou, se velmi rychle zničí. Existuje však výrobek ze dřeva, který je vůči rozkladnému procesu dostatečně odolný – totiž vyřazené železniční pražce, které jsou hloubkově impregnované. A navíc zahradě dodají, ovšem použité rozumně, další výtvarný rozměr. Nemluvě už o tom, že jsou praktické.  

Continue reading

Na závěr slovo o Brunclíkovi

Paní a pánové z mostu (12)

Na protivodním břitu posledního pilíře Kamenného mostu na Kampě stojí rytíř s taseným mečem a mohutným lvem u nohou. Je to Brunclík. Původní sochu zničila švédská kanonáda za třicetileté války. Trefa byla tak vydařená, že z rytíře, který se na most dostal za Jagellonců (přesněji po roce 1508), prý na pilíři zbyly jen vysoké boty. Uchovává je sbírka v Lapidáriu. Patřit měly Brunclíkovi, jak postavu rytíře pokřtili Pražané. A kdo byl Brunclík? Nabízí se, že toto jméno je zeměpisného původu, ale může prý být i tvarem německé podoby jména Přemysl – Prunzel. Původ má v legendě – jak už to u pověstí bývá – značně zašmodrchané.

Continue reading

Barevný déšť čili Vistárie, štědřenec a akát

Dnes si představíme trojnásobný deštíček přepůvabných květů v bohatých hroznech. Budou to popínavka, keř a strom vzájemně spřízněné, totiž soukmenovci z čeledi bobovitých a taky původem cizinci, kteří v naší přírodě nalezli zalíbení, takže se v některých případech nestydíme mluvit dokonce o invazivních druzích. Akát je z Mexika, zlatý déšť pochází z jihu Evropy, přešel Alpy a snadno u nás zplaňuje, a vistárie rodem z Číny (jiný druh zase z Ameriky) se v Česku objevila až kolem roku 1913. Všechny tři jsou krásné, i když akát už pro jeho přemíru mimo období květu často ani nevnímáme, ale pozor – jejich toxicita může být nebezpečná.

Continue reading

Paní a pánové z mostu (11)

Jak se blížíme ke konci mostu, je na místě zmínit, že kamenný monument během staletí ohrožovaly mnohokrát příroda i lidé. Už během jeho stavby musel most čelit pěti velkým povodním. Nedlouho po jeho dokončení dokonce při té roku 1432 padlo pět pilířů. Během války o rakouské dědictví přišli obránci s nápadem zastavit Prusy tím, že jeden oblouk strhnou. Ukázalo se ovšem, že strahovský pískovec a opuka spolu s maltou zapravenou syrovými vajíčky stvořily pro bořitele hráz přepevnou. Svého úmyslu se museli vzdát. Škody z dalších povodní byly menší, ale vynahradila si to povodeň z roku 1890. Tenkrát pod tlakem vodou naplaveného dřeva padly dva pilíře a tři mostní klenby.

Continue reading

Koupelna: spárování obkladů

Obklady nejen dobře vypadají, ale usnadňují také úklid a jsou odolné vůči vlhkosti i většině doma používaných chemikálií. Řeč je samozřejmě hlavně o obkladech keramických, čili z nám dobře známých kachliček neboli obkládaček. Výběr barev, vzorů i formátů je skutečně veliký. To se týká i ceny. Ovšem kdo chce sázet na jistotu (skoro), měl by se orientovat na značky osvědčených firem. Tam si zpravidla připlatí. A co je příjemné? Určitě pokládání. Proti dřívějšku je výhodné, že současné kachličky se na podklad v podstatě lepí.

Continue reading

Paní a pánové z mostu (10)

Zní to trošku morbidně, ale v Česku se odjakživa ztrácely hlavy. Neplatí to jen pro ve formalínu naložené tváře atentátníků, kteří odstranili nacistického kata Hendricha, ale i pro dvanáct lebek pánů, popravených po bitvě na Bílé hoře. Deset let „zdobily“ věž Karlova mostu. Proti krkavcům je chránily železné koše, ale slunce, déšť a vítr hlavám nesvědčily. Již po roce spadla hlava Prokopa Dvořeckého z Olbramovic a pak ještě jedna. Císař ovšem trval na tom, že se musí na věž vrátit. Po roce povolil vrátit rodině hlavu Jana Ondřeje Šlika. Ostatní zde zůstaly do listopadu roku 1631, kdy prahu na čas obsadila protestantská vojska.

Continue reading

Pár slov o barevném značení sádrokartonu

Dobrým materiálem pro rekonstrukce bytu je sádrokarton. Je také relativně levný a jakýkoliv ostych před ním je zbytečný, protože práce s ním není těžká ani záludná. Jen je dobré být v práci přesný, měřit dvakrát a řezat jednou, držet se návodů výrobce a zbytečně neexperimentovat. Kdo si netroufne, ať se obrátí na firmu (nechť však stejně vybírá obezřetně – nesvědomité řemeslníky láká snadnost montáže k tomu ji sprostě odfláknout). Vlastní dílo však přece jen nejvíc potěší a máme, co jsme si udělali.

Continue reading

Mech na střeše

Na střechy vystupují hvězdáři a slídilové pronikající svými dalekohledy do vesmíru i do soukromí lidí. Kdysi též půdaři, kradoucí ze šňůr sušící se cejchy a lajnuchy. Dnes blázni, zamilovaní romantici a náměsíčníci. Dvakrát do roka by měl ovšem střechu přehlédnout i majitel rodinného domku, alespoň po skončení zimy chatař nebo chalupář. Není to žádná rozkoš (obzvlášť pokud trpíte závratěmi), ale je to nutné. Jednak získáte průběžnou informaci jak na tom střecha je, jednak můžete zasáhnout, protože například takový mech může „domácím“ připravit pěknou patálii. Mechové chaloupky jsou půvabné jenom v pohádkách.

Continue reading

Stopkové frézy

                                                                                                                                                                                                                                                                                                

Frézy a frézky si lidé často pletou. Z logiky českého jazyka jako by to bylo totéž, jen jednou ve velkém a jednou v malém vydání. Tak to ale není. Přes to by fréza bez frézky být nemohla (a naopak).  O horních frézkách jsme více psali ZDE, dnes se podíváme na frézy. Právě ty musíme upnout do stopkové frézy a jimi dřevo tvarujeme. Podle operace si můžeme vybrat mezi asi šedesáti typy stopkových fréz z rychlořezné oceli nebo ze slinutého karbidu ten pro nás nejvhodnější nástroj.  Pojďme se s nimi alespoń letmo seznámit.                                           

Continue reading

Paní a páni z mostu (9)

Šest lidských hlav trčelo z věže na staroměstskou stranu a šest hlav směrem k Menšímu městu pražskému. Sťati byli při veřejné exekuci po bitvě na Bílé hoře páni, rytíři i měšťani. Kat Mydlář při té práci otupil čtyři meče. Použita byla i sekera a též se věšelo. Podle rozsudku pak byly ostatky vzpurných pánů pro výstrahu vystaveny nejen po Praze. Tak hlavu Jana Šultyse z Felsdorfu pověsili na městské bráně v Kutné Hoře a Maxmiliána Hošťálka z Javořic v Žatci. Strašlivou ozdobou Kamenného mostu byly hlavy Jáchyma Ondřeje Šlika, Václava Budovce z Budova, Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic ze šlechtického stavu a devět dalších.

Continue reading

Paní a páni z mostu (8)

 

Staroměstská věž Karlova mostu je mimořádná svou sochařskou výzdobou. Je starší, než paní a pánové ze samotného mostu. Přitom se nám zachovala pouze její část. Stěna věže obrácená k mostu je holá, její honosně členitá výzdoba vzala za své při ostřelování města. Poněkud pochybenou ozdobou věže byly po deset let i hlavy sťatých českých pánů, které zde byly vystaveny po exekuci – důsledku osudové porážky českých stavů v bitvě na Bílé hoře roku 1620.

Continue reading

Kde na střeše bydlí čápi

Tahle škola je příjemná, a protože tu nikdo nikoho nezkouší, tak honem ještě jednou do školy! Už jsme o tom červeném domě v polské vesnici Harsz nad Mazurskými jezery psali. O tom, že tahle stará škola není vůbec obyčejná, svědčí nejen to, že se píše s velkým “S” , ale i to, že nejživěji je zde o prázdninách… nicméně navštívit ji můžete celoročně. Koho čas nebo povinnosti netlačí, určitě by tady rád zůstal poškolákem!   

Continue reading