Pour Féliciter aneb Pražené mandle

Aby nový rok nebyl horší, než ten odcházející…

Věříme, že se vám Vánoce povedly. I my měli prázdniny (nebo dovolenou – jak je komu libo) a dneškem se s Našimi hobby vracíme. Ať se vám i  letos tady líbí.  Budeme přinášet nové věci a staré stránky opět postupně aktualizovat, protože v každém oboru je spousta novinek  a občas se něco nového naučíme nebo objevíme věc, postup, místo, příběh nebo recept, o kterém doufáme,  že vás může zajímat a nebo inspirovat. A samozřejmě děkujeme za dosavadní přízeň. Je fajn vědět, že co děláte, má smysl.

Continue reading




Hraj si, tu máš kohouta…

Dospělí se hračkou zabývají jen v určitých fázích svého života – když mají malé děti a potom zpravidla zas až s vnoučaty. Na svátky dětí, k narozeninám nebo na Vánoce. Hračky vybírají většinou nahodile, případně na základě reklamy či vlastních vzpomínek na to, s čím si sami hráli. A pokud jdou do hračkářství s dětmi? Lehce podlehnou jejich žebronění, protože děti by nejraději všechno, co vidí. Jejich osobnost je totiž ve vývoji, a tak často nerozumí ani samy sobě, natož aby se dokázaly odpovědně rozhodnout pro hračku, která je bude bavit a zároveň  jim bude k užitku.

Continue reading

Klášter v Suprašlu a prorok Ilja z nedaleka

Obchodníci nabízejí superslevy, politici superdebaty a v bedně nás otravují soutěže průměru, z nichž má vyrůst nová superstar. Výkřik „To je super (případně “suprový”)“ zaslechneme několikrát denně. Ale co je vlastně super? To je relativní. Na jednom místě v krajině polského Podlesí se vzájemně opilují květy různých národnosti, kultur a náboženství a pak plodí mimo užitečné věci i proroky. Městečko jež dnes navštívíme se přímo Suprašl jmenuje. A prorok Ilja z nedalekých lesů se zase občansky jmenoval Eliasz Klimowicz.

Continue reading

Jak na ozdoby z vizovického těsta

Sedm potoků vtéká do Vizovic, zvaných Brána Valašska. Tím osmým je zdejší proslavená slivovice. Pokud ale k ní budete chtít něco typicky místního i zakousnout, zlomíte si nejspíš zub. Vizovické pečivo vypadá báječně, ale má čistě dekorativní funkci. Proto se z něj dělají všelijací velikonoční ptáčci, vánoční ozdoby, svícny a dokonce adventní věnce. To původní vizovické pečivo se vyvinulo z jedlých hraček.

Continue reading

Jen tak: Mikulášské desatero

Mikuláš

1.
V předvečer svátku svatého Mikuláše navštěvuje světec v doprovodu Anděla a Čerta děti a obdarovává je. Zpravidla tak činí do punčochy za oknem, může ovšem přijít i se svým doprovodem osobně. V starých dobách obcházel české a moravské dědiny. Ať již mikulášskou brigádu najímáte a nebo se na akci sami aktivně podílíte, přistupte k ní odpovědně. Ne každý vnímá rej Mikulášů s doprovodem v návaznosti na folklorní tradici, ne nepodstatná část obyvatelstva v něm vidí svým způsobem institucializovanou žebrotu. Nezvoňte tam, kam jste nebyli zváni. Někde mají opravdu zlé psy!

Continue reading

Adventní okna

Je tu Advent a také začal prosinec, poslední měsíc roku. V podvečer se již tu a tam rozsvěcují ozdobená okna a vánoční motivy nás tak provázejí doslova na každém kroku. Své občasné příbytky zdobí i chalupáři. Nejjednodušší je použít některou z vánočních květin v pěkné nádobě a nebo kořenáči ozdobeném krejzlíkem z krepového papíru. Pozor ovšem při silnějších mrazech, i mezi dvojitými okny může být kytkám pořádná zima a ty, které vyžadují trvalou vláhu v misce mohou trpět na „studené nohy“ – kterážto výstraha se prakticky týká všech rostlin pěstovaných hydroponicky. Naopak řezaným květinám meziokenní chlad vcelku vyhovuje.

Continue reading

Cesmína nejen jako vánoční symbol

Nelze si jí nevšimnout. I pod sněhem je zelená, její listy vypadají jako kovové a červené plody září. Zima je bílá nebo šedá a barevné přírodní prvky  v nás budí o to větší  radost a veselí. Proto mezi nejzajímavější okrasné dřeviny zimy počítáme stálezelenou cesmínu (Ilex). Angličané ji snad považují za větší symbol Vánoc, než stromeček. Ostatně proč ne – na ostrově omývaném teplým Golfským proudem se cesmínám daří od nepaměti a jisté místo má i ve starých keltských pověstech. Na pevné listy lze i psát, takže dívky si je dávaly i se jmény nápadníků či milenců pod polštář. Ne proto, aby se jim lépe spalo, ale ráno pod podušku sáhly, a ten, koho si vytáhly, měl být budoucím ženichem nebo  favoritem milostných hrátek. Také na velké listy cesmíny připevňovaly svíčičky a pak takovou loďku pouštěly po vodě. Což je vlastně obdoba našich vánočních flotil svítících ořechových skořápek v  umyvadle (všichni tady jsme totiž taky tak trochu Kelti!).

Continue reading

Které hračky pro jaký věk?

Nikdy není pozdě navzdory tomu, že datum může být vysoké a Vánoce za dveřmi. Následující souhrnná zjištění odborníků navíc pravděpodobně jinde, než na stránkách Našeho hobby takto přehledně nenajdete. Popravdě řečeno není to bůh ví jak poutavé čtení, ale jeho praktický smysl je očividný. Totiž: ve správném čase dát dítěti správnou hračku. “Hračkologie” je úplná věda, ale zkusíme to udělat přístupně. Zvlášť u prvního dítěte můžete být totiž v této věci docela bezradní, nebo se v dobré víře dopustit chyb.

Continue reading

Kámen v domě čili O pyramidách a kuchyňské desce

Když říkáme pyramidy, myslíme pyramidy, a když kuchyňský stůl, myslíme jeho pracovní desku. Co ale mohou mít společného? Například materiál. Kámen je v našem vnímání synonymem trvanlivosti hraničící s věčností – jako pyramidy. Ale jaký kámen? I umělý. V kterémžto tvrzení není nic proti smyslu pyramid, neboť se ukazuje, že některé věci mohou být jinak, než jsme si léta mysleli (- ale k našemu dobru).

Continue reading

Jaké si pořídit povlečení

Lidé jsou různí, takže zatím co podle architektů je středobodem bytu obývák, pro někoho je to spíš kuchyně, pro jiného koupelna a vysoko „na bedně“ je i ložnice. Její dominantou by měla být ve většině případů manželská nebo jednoduchá postel. Zaměřme se na ni – tedy na materiál ložního prádla, protože o povlaky na peřinu či pokrývku a polštáře  jsme psali posledně (ZDE). A příště ještě přidáme prostěradla a pak se zaměříme i na to, čím přes den postel zakrýt, tedy jak si ušít přehoz přes postel (ZDE). 

Continue reading

Zlatovlasá holka forzýtie

Forzýtie čili zlatice je sice symbolem jara, ale sázíme ji nejčastěji na podzim a její rychlená větvička jako barborku často mezi našimi okny září v zimě o Vánocích. To je dost důvodů, proč o ní psát, i když jako keř nevyniká po většinu roku ani tvarem, ani barvou olistění. Navíc si ji spousta lidí plete. „Jé, hele, už kvete zlatý déšť!“ radují se z poselství zlatice, jež nám neklamně ohlašuje jaro. (Jenže tohle pojmenování správně patří štědřenci…)

Continue reading

Konec peřin a moderní lůžkoviny

Naducané peřiny co vypadají jako z filmové pohádky? Kde je jím konec – vždyť už v nich nejspíš nespí ani prababička. Vypadaly báječně, ale když provlhly, mohl si člověk udělat představu, jak mu bude pod náhrobní deskou. A stonat v nich, srkat horký čaj s medem, polykat acylpirin a potit se jako mezek, mělo k pohádce také daleko. Nahradily je praktické, ale hlavně pohodlné prošívané pokrývky. Všechno je na  nich lepší, dokonce se i snáze stelou. Často zůstalo peří jen v našich polštářích, neboť s jeho jen těžko plnohodnotně nahraditelnou poddajností a měkkostí se přece jen loučíme neradi. 

Continue reading

Carskou silnicí přes blata

Mělo neúprosnou vojenskou logiku spojit pohraniční pevnosti carského impéria silnicí, po které by se daly tvrze zásobovat a jimiž by v případě potřeby přimašírovaly posily. Strategická silnice měla spojit hraniční pevnosti v Grodně, Osowci a Lomži. Na mapě to vypadá, že v generálním štábu (nebo snad car osobně) na mapu přiložili pravítko a z bodu do bodu vedli čáru. Tak vznikla na dnešním území Biebrzanského národního parku rovná silnice překračující po nasypané hrázi  bažinu. Nápad vznikl nejspíš za cara Alexandra III., skoro dvoumetrového medvěda s plnovousem a duší vojáka, který měl pro západní hranice své říše slabost. V nedaleké Bialowieži si dokonce nechal vystavět palác.

Continue reading

…až přijde tma a začnem se bát…

Odkud se vzalo světlo svíček, které na přelomu října a listopadu vytváří nad tichými nekropolemi – městy mrtvých – podivnou auru? Proč chodíme na hřbitovy právě v tyto dny? V našich zeměpisných šířkách se zádumčivou náladou souzní zpravidla i počasí, mlha a vůně tlejícího listí. Keltové věřili, že o svátku Samhain k zapáleným hranicím přilákají duše lidí, kteří během roku z tohoto světa odešli, ale stále čekají, až se jim otevřou brány Věčnosti. S tím souvisí jak trochu bláznivá halloweenská tradice svítících dýní, tak den po svátku Všech svatých i Památka zesnulých čili Dušičky.

Continue reading

Dušičky – tentokrát zpověď omývače hrobů

Střídání ročních dob, kolísání teplot, kyselé deště, prach a smog, sluneční záření, sníh a hlavně čas. Náhrobky porostou mechem, nápisy na kamenných deskách se stanou ledva čitelné, hřbitovní andělé přijdou o křídla… Je smutný pohled na hrob, a který se nikdo nestará. Stihne ho osud pohřbeného: byl a není. Přijde hrobník, zruší, co z hrobu zbylo, místo se znovu pronajme, bude-li ovšem zájemce.

Continue reading

Hraniční tvrz Osowiec

Pokud se necháme unášet přežívajícím vnímání carského Ruska jako zaostalého státu a příslovečného obra na hliněných nohách, pocítíme tváří v tvář některým památkám jeho pevnostního stavitelství přinejmenším zmatek. Vojenská věda zde byla na vysoké úrovni. Jeho agresivní sílu potvrzují mapy z konce devatenáctého století – „naše“ Rakousko-Uhersko s Ruskem hraničilo hned za Krakovem. Rozpínavost carského imperia konkurovala té německé, respektive pruské. Na dnešním území Polska asi padesát kilometrů od Bialystoku je krásnou ukázkou z konce éry fortových pevností (kdy systém vnějších fortů obklopuje jádro tvrze s citadelou) tvrz Osowiec na území Biebrzanského národního parku.

Continue reading

Chvála kompostu

Připadá vám ta hromada umístěná většinou stydlivě někde v koutě vaší zahrady jako cosi poetického? Ani omylem! Jenže o kompostech psal již v prvním století našeho letopočtu Lucius Iunius Moderatus Columella, římský národohospodář, který některé ze svých dvanácti knih pokynů a praktických návodů napsal ve verších. Zrýmoval rady, jak se mají zemědělské odpady míchat, vrstvit, překopávat a poté používat jako hnojivo.

Continue reading

Zvrací nám skoro sedmdesátiletá kočka

Co s tím? Lomení rukama ani lamentování není k ničemu, nakonec je třeba vzít papír, houbu, hadr, případně kartáč. Důkaz toho, že kočičí žaludek je citlivější, než bychom u tvora s příslovečnými sedmi životy čekali, musíme bez otálení uklidit. Když byla naše kočka ještě kotě, poprvé se význačněji obrátila naruby pod vánočním stromkem. Nebylo to proto, že by náš zpěv koled byl až tak falešný, ale kočkám nepochybně nedělá jehličí dobře a naše zvířátko bylo ještě tak blbé, že to nevědělo.

Continue reading

Růže šípková čili psí

útlocitu ponechat nebo snad nově vysadit v zahradě keř růže šípkové čili psí (Rosa canina) je bláznovství. Šípek je velmi životný, postupně obsadí zahradu celou, přetěžké bude se ho zbavit. Ovšem málo co je příjemnější, než jít na sklonku máje polní cestou v příkopech roubenou až třímetrovými jemně vonícími kvetoucími šípkovými keři, anebo sbírat živě červené plody když je podzimní stráň nejstrakatější.

Continue reading

Ošatka pletená spirálovou technikou

Ze slámy, lýka, prutů nebo štípaných loubků můžeme uplést ošatku, ve které spojením přírodního materiálu a tradiční řemeslné dovednosti dáme vzniknout předmětu, který se nám bude hodit na ovoce, chleba, pečivo, nebo prostě jen tak – a bude v něm zaklet kousek tisícileté lidské zkušenosti i nekonečnost koloběhu přírody. K osvojení si této techniky budeme potřebovat z počátku trochu trpělivosti, ale jakmile ji „dostaneme do prstů“ pochopíme, proč ji lidé používali bez ohledu na to, kdy a kde žili.

Continue reading