Chvála kompostu

Připadá vám ta hromada umístěná většinou stydlivě někde v koutě vaší zahrady jako cosi poetického? Ani omylem! Jenže o kompostech psal již v prvním století našeho letopočtu Lucius Iunius Moderatus Columella, římský národohospodář, který některé ze svých dvanácti knih pokynů a praktických návodů napsal ve verších. Zrýmoval rady, jak se mají zemědělské odpady míchat, vrstvit, překopávat a poté používat jako hnojivo.

Continue reading




Zvrací nám skoro sedmdesátiletá kočka

Co s tím? Lomení rukama ani lamentování není k ničemu, nakonec je třeba vzít papír, houbu, hadr, případně kartáč. Důkaz toho, že kočičí žaludek je citlivější, než bychom u tvora s příslovečnými sedmi životy čekali, musíme bez otálení uklidit. Když byla naše kočka ještě kotě, poprvé se význačněji obrátila naruby pod vánočním stromkem. Nebylo to proto, že by náš zpěv koled byl až tak falešný, ale kočkám nepochybně nedělá jehličí dobře a naše zvířátko bylo ještě tak blbé, že to nevědělo.

Continue reading

Čas jedlých kaštanů

Ať už jedlé kaštany do našich zeměpisných délek a šířek přinesl kdokoliv, provedl věc záslužnou. Původně jedlý kaštan čili kaštanovník setý rostl v Malé Asii, v Černomoří a snad i na Kavkaze, odkud ho Římané rozšířili na celé území svého imperia. Ze západního Turecka pronikl do Středomoří. A kde se vzali mohutné kaštanovníky v Británii a Irsku? Za to nejspíš mohou mniši. Dnes v Evropě roste až do podhůří Alp. U nás se prý nejprve objevil na Moravě a to hraje do karet teoriím o římských legionářích i o tureckých válečnících. Poprvé o jejich cíleném pěstování u nás píše Balbín roku 1679 – jedlé kaštany zaznamenává u Chomutova a Klatov.

Continue reading

Červený podzimní věnec

Židé ve staré hebrejštině výraz pro růži nemají, protože do Palestiny přišla až z Persie. Kde se tedy v Kralické bibli mluví o růži, jedná se zřejmě o překladatelský lapsus, protože jde podle znalců buď o narcis (Narcissus), ocún jesenní (Colchium), nebo o šáchor (Cyperus). Podle muslimů prý růže vyrostla z kapky Mohamedova potu a v křesťanství zase patří k atributům Panny Marie. Alchymistům je symbol růže znakem dokončení Velkého díla jímž byl Opus Magnum čili Kámen mudrců. Tak bychom mohli pokračovat dále. Hle jak vznešený je trnitý keř rostoucí na neúrodných stráních a kolem smetišť! Při neopatrném sběru jásavě červených plodů si často rozpícháme své  ruce do krvava.

Continue reading

Růže šípková čili psí

útlocitu ponechat nebo snad nově vysadit v zahradě keř růže šípkové čili psí (Rosa canina) je bláznovství. Šípek je velmi životný, postupně obsadí zahradu celou, přetěžké bude se ho zbavit. Ovšem málo co je příjemnější, než jít na sklonku máje polní cestou v příkopech roubenou až třímetrovými jemně vonícími kvetoucími šípkovými keři, anebo sbírat živě červené plody když je podzimní stráň nejstrakatější.

Continue reading

Ošatka pletená spirálovou technikou

Ze slámy, lýka, prutů nebo štípaných loubků můžeme uplést ošatku, ve které spojením přírodního materiálu a tradiční řemeslné dovednosti dáme vzniknout předmětu, který se nám bude hodit na ovoce, chleba, pečivo, nebo prostě jen tak – a bude v něm zaklet kousek tisícileté lidské zkušenosti i nekonečnost koloběhu přírody. K osvojení si této techniky budeme potřebovat z počátku trochu trpělivosti, ale jakmile ji „dostaneme do prstů“ pochopíme, proč ji lidé používali bez ohledu na to, kdy a kde žili.

Continue reading

Dýně – tentokrát sladká i slaná

Divná věc je, když se něco jmenuje máslo a přitom to je – pokud chceme respektovat pravidlo, že marmeláda pochází výlučně z citrusů – skoro normální džem. Termín kaše ostatně také správně znamená pokrm z drcených či mletých obilnin, zatím co ta z brambor by měla být pyré, jakož i méně obvyklá pochoutka z dýně. Následující recepty názorně dokazují, že díky příjemné chuťové nevyhraněnosti nabízejí v kuchyni širokou škálu možného použití.

Continue reading

Mikolajki mezi mazurskými jezery

Kouzlu stovek plachetnic pomalu připlouvajících a odplouvajících z přístavu, stejně jako lenivému životnímu tempu korza se spoustou krámků, kavárniček a restaurací, člověk lehko propadne. Stane se lehko součástí jezerní krajiny věčně zrcadlící v mihotavém zrcadle jen míjení mraků. Čas mu plyne zvolna – pokud ovšem není zrovna jachtařem a nečeká na dobrý vítr do plachet.

Continue reading

A co švestky s mákem?

Kombinace dvou odstínů modré návrháře zase až tak příliš nevzrušuje, zato kuchaři, pekaři a cukráři (a především jejich mlsní strávníci) jsou z ní blahem „auf“. Protože zrovna ne moc často přitom na spojení švestek a máku narazíme v zahraničních kuchyních a tak bychom si s trochou nadsázky mohli dát tuto kulinární kombinaci v Bruselu patentovat jako regionální zvláštnost. Češi patří k významným pojídačům máku a maková zrníčka se s kdysi zcela pospolitým ovocem z alejí zdaleka nesloužícím jen k výrobě slivovice podivuhodně snoubí v celé řadě pokrmů.

Continue reading

Pozor na žihadla čili včely, vosy a sršni útočí

Hrůzostrašné holywoodské historky o útočících včelích rojích mají reálný základ, protože zkřížené brazilské včely se v Americe při svém postupu na sever nějakými hranicemi nenechávají omezovat. Nebezpečná je i sršeň asijská, kterou Francouzi náhodně přivezli v kontejneru s bonsajemi a teď se šíří rychlostí sto kilometrů za rok. Zabíjí včely a útočí i na lidi. A psát o tom, jak bolestivě nás dovedou v čase zrajícího ovoce zřídit vosy, je nejspíš zbytečné.

Continue reading

Na Westerplatte

O nejsevernější výběžek gdaňského přístavu se zřejmě dobře válčí. První se zde roku 1734 v době obležení města nějaký čas bránily francouzské posily, které se poté, co král Stanislav Leszczyński v převleku za sedláka utekl před Rusy do Královce, z písčiny stáhly. Nejvýrazněji se Westerplatte do historie zapsalo sedmidenní hrdinnou polskou obranou poloostrova před Němci na počátku druhé světové války. Pak byl odsud po třídenním odporu naopak na konci války evakuován oddíl německé pěchoty před dotírajícími jednotkami sovětské 76. gardové divize.

Continue reading

Udělejte si rychlokvašky

Když se o někom řekne, že je rychlokvaška, není to poklona. Poukazuje se tak na jeho nedostatečnou odbornost často bez ohledu na rychle dosažený honosně znějící titul. Prostě šmejd. Uráží to ovšem okurky. Tímto způsobem zpracované plody jsou neodmyslitelnou součástí jídelníčku coby součást menu, nebo prostě jenom tak. Rychlokvašky navíc pomáhají růstu zdravé střevní mikroflóry. Organismu dodávají minerály. Podporují imunitu. Pomáhají trávení i proti kocovině. Prostě jsou osvěžující a moc dobré.

Continue reading

První pomoc když vás uštkne zmije

Smrtící zařízení příslušníků čeledi zmijovitých z podřádu zmijovců je prý dokonalé. Když had rozevře tlamu do úhlu sto padesáti stupňů, horní patro vyjede jako na šínách a za ním se vztyčí skládací jedové zuby. Do této rodiny lovců patří v Evropě až za polární kruh a v Africe širší rodina zmijí a v obou Amerikách zlopověstní chřestýši. V Asii se jejich teritoria prostupují. Zmije obecná (Vipera berus) je náš jediný jedovatý had. Jako kriticky ohrožený druh a součást přírodní rovnováhy je přísně chráněná. Přes neblahou pověst by ji zabil jen hlupák.

Continue reading

Vítejte

Tak jsme zase zpátky z prázdnin. Moc jsme si přáli, aby všichni měli léto báječné. Snad tak většině opravdu vyšlo, protože bylo od horka i dešťů pro každého na výběr. Ostatně, co je nám do počasí, když se máme rádi. Léto ale není jen pro lenošení (to spousta z nás ani pořádně neumí), je to také čas, který můžeme vyplnit našimi hobby, ať už jsou jakákoliv. Léto je kouzelník a dokonce dokáže proměnit i věci, které během roku děláme tak nějak automaticky anebo nás dokonce spíš otravují, v jisté dobrodružství. Třeba takové vaření, budovatelské chalupářské aktivity a opravy všeho druhu, zahrada a tvorba a jejím prostřednictvím objevování sebe. Na uvítanou jsme z archivu vyhrabali připomenutí toho, jak vyrobit textilní náramek – ZDE. Dává se jako dárek, ale nikoliv nezbytně k Mikuláši, Vánocům nebo Novému roku. Může totiž být i zajímavou vzpomínkou na léto, prázdniny a dovolenou – vzpomínkou nebo hmatatelným příslibem věcí budoucích. To když se máme, jak už bylo řečeno, rádi.

Co s kukuřicí v kuchyni

Kukuřičné lupínky snídá kdekdo. O kouzlení s nimi nebo s kukuřičnou moukou ale dnes nepůjde. Základem našeho kukuřičného inspiromatu jsou kukuřičné palice, tedy klasy tak, jak vyrostly na poli. Jsou to recepty neuvěřitelně snadné, rychlé a chutné. Působí sice jako předpisy starých mládenců nebo slaměných vdovců, ale že jsou málo komplikované jim neubírá na chuti. Jednoduchá řešení a prostá jídla jsou často nejlepší.

Continue reading

Stavby z gabionové konstrukce

Gabiony (z italštiny gabbione = velká klec) se v určité podobě objevovaly již hluboko před naším letopočtem. V podstatě se jedná o dva paralelně namontované panely se specifickou výplní, často kamením. Slouží k tvorbě stěn pro vytvoření soukromí, plotů a zídek. Jejich obliba významně stoupá nejen v oblasti bydlení.

Continue reading

Jako Kolumbovo vejce

 

španělského dvora jejich katolických Veličenstev Ferdinanda Aragonského a Isabely Kastilské bývalo veselo. Báječné víno teklo proudem. „Jaképak fraky“, rozkládal prý rozjařeně jeden vysoce urozený královský příbuzný. „Místo kolem Afriky a pak na západ plujete furt na východ. Až do té Ameriky. Nedělejte s tím štráchy, je to jednoduchý….“ Kolumbus ukázal, jak vznikají úsloví. Vzal vajíčko uvařené natvrdo a podal ho smíškovi. „Dokážete ho, Milosti, postavit na špičku?“

Continue reading

Blbouny s žahourem

borůvkový-žahour

Jméno Žahour sice řadí jazykovědci k odvozeným z lidských vlastností, bohužel však nikam nenapsali, jakých. Pravda je, že jako příjmení nejsou Žahourovi zcela neobvyklí. Ale vysvětlení, že tuto borůvkovou (na Slovensku by řekli čučoriedkovou) kaši Jihočeši vařili v kuchyni zemanského rodu Žahourů a tak se dostala pod jejich jménem i mezi recepty, je romanticky falešná. První zprávy o žahouru (původně „žahúru“) jsou sice z Jindřichohradecka už ze šestnáctého století, ale místní Bílá paní, proslulá svou sladkou kaší, s ním nemá nic společného.

Continue reading

Jitrocel: něco k jídlu, sirup, elixír nebo mazání?

Čas rojení včel i léto bohaté na vosy přináší nepříjemnosti s jejich žihadly. Když vás tahle svízel v přírodě potká nenadále a nevíte, co rychle udělat, nezmatkujte. Úleva je zpravidla hned po ruce. Je totiž skoro všudypřítomná. Vypadá jako plevel, ale není to plevel. Je to jitrocel. Stačí vzít list jitrocele kopinatého (Plantago lanceolata), trošku ho pomnout mezi prsty a na místo bodnutí přiložit. To samé platí jako obklad na říznutí, odřeniny i všelijaká zhmoždění. Jitrocel funguje také při vnitřním užívání. Nepožehnanější je zřejmě jeho působení proti kašli.

Continue reading

Na cestě za pruskými babami

Jednou družina pruské kněžny Gustebaldy pouštěla po vodě věnce. V jezeře žil Rybí král – to byl skutečný vládce Mazur. Nad hladinu s věnci se náhle vymrštila jeho dcera Zlatá rybka. Honila ji štika. Gustebalda hodila do otevřené zubaté štičí tlamy věneček a tak rybku zachránila. Rybí král ji za to slíbil splnit přání. Kněžna chtěla rozumět řečí zvířat, rostlin a větru. Vládce Mazur ji ale varoval: umění naslouchat je zatíženo kletbou, takže jestli o tom, co se tímto způsobem dozví, někdy promluví, na místě zkamení. Utíkaly roky. Gustebalda s rostoucí hrůzou naslouchala sílícím zprávám, které šeptal vítr v borovicích a tažní ptáci: do Prus v plamenech s obnaženými meči táhli křižáci a země sténala. Nakonec tíhu té zvěsti neunesla a rozhodla se svůj lid varovat. Křižáci stejně Prusko dobyli a strašná kletba se naplnila a proměnila kněžnu v kámen.

Continue reading