Pražským Podolím s knížkou tak akorát do kapsy

Písničky mají tu vlastnost, že musejí uvíznout v uchu a zůstat tam. Odvěký spor básně a pravdy je posílen o rým a ještě přízvučné a nepřízvučné slabiky. Takže se někdy skrze píseň dozvídáme neskutečné věci a svět v nich je jiný, než je. Kupříkladu o pražském Podolí bychom mohli získat dojem, že se tu chlastá a škarpy jsou plné zabitých falešných hráčů. Leč neupilo se zde víc líných skautů (Olympic), než jinde. Otevřené příkopy natož stoky (Ivan Hlas) zde též třeba hledat s lupou – snad nahoře na kopci u rasovny, která tam už není (což jistě ví i Marie K). Přesto nám s texty spojené melodie dost možná budou znít v hlavě, až se Podolím s knížkou Václava Proška budeme toulat. A nebudeme se zlobit, že všechno je jinak.

Continue reading




Kozlík lékařský a valeriánské kapky

Když někdo řekne „Dej si valeriánské kapky“ vybaví se nám dáma se sklonem k hysterii balancující k ústům na mrňavé lžičce mezi palcem a ukazovákem (s malíčkem náležitě oddáleným) aromatickou medicínu, případně čichající k patřičné lahvičce kapek z kozlíku lékařského čili baldriánu. Vrchol kariéry valeriánských kapek nastal nejspíš na sklonku devatenáctého století, jsou ovšem lékem mnohem starším a v apatyce je lze koupit dodnes. Jsou lidé, kteří na ně nedají dopustit.

Continue reading

ZÁZVOR – chvála palčivosti

Neoddělitelně patří k indické a čínské kuchyni, ale i v Evropě je znám od pradávna, protože se dobře přepravuje a nekazí se. Podle všeho pochází z jižní Číny, kde ho jedí nejméně tři tisíce let. Féničané ho rozšířili na Blízký východ, s kupeckými loděmi Benátčanů a arabskými karavanami pak zázvor pokračoval ve vítězné cestě na západ. Znali ho ale už Egypťané, Řekové i Římané. Na černý kontinet ho přivezli Portugalci, do Jižní Ameriky Španělé. Už ve středověkých evropských kuchyních prý byl zcela běžný. První zmínky o zázvoru jsou v Čechách ze 13. století: prodával se sušený nebo kandovaný. Stal se také nedílnou a příjemnou součástí jinak spíše fádní anglické kuchyně.

Continue reading

Zedničina na chalupě

Protože se u toho nechal vyfotit, je známo, že na své „chalupě“ (ve skutečnosti to byl zámek) se zednickou lžící oháněl i sir Winston Churchill, britský premiér. Je tedy zjevné, že podobnými aktivitami se čest netratí, právě naopak. Co je lepšího, než si říct – zvládl jsem to taky (a nechat se rodinou či známými náležitě pochválit. A taky vyfotografovat, protože kdo ví, kdy se k podobné činnosti propůjčíte příště…) Ale vážně. Chalupa občas náš ozdravný zásah potřebuje, a ne na všechno je nutné hned shánět zedníka nebo stavební firmu.

Continue reading

Kdyby jitrnice měla křídla…a taky o koblihách

… nebylo by ptáka nad ní, praví lidová poezie a dá jí zapravdu jistě kde kdo, ani nemusí být folklorista. Pusťme se tedy do jitrnic a také do jelit, které jsou jitrnicím rodnými sestrami, řeč také příjde na koblihy, protože tři řečené pochoutky patří neodlučně k sobě. Co se druhové skladby obsahu nacpaných střívek týká, lze to říct jednoduše – kolik je řezníků, tolik je chutí jitrnic, což je dobře, protože každému šmakuje něco trochu  jiného.  Bez koblih si lze masopust také představit těžko. Jsou to sladcí bratratci jelit a jitrnic. Ve fašankovém kalendáři mají vyhrazené dokonce pevné datum.

Continue reading

O paprikách a papričkách

Za papriku (Capsicum annum) vděčíme jako za spoustu jiných věcí umíněnému Kolumbovi, který tak dlouho hledal Indii na západ od Evropy, až objevil Ameriku. Mořeplavec soudil, že dovážet pálivou papriku je stejně dobré, jako krást indiánům zlato, protože oblíbený indický černý pepř byl pořádně drahý. V řadě jazyků je proto název papriky od pepře odvozen. Podobně jako brambora ovšem paprika evropskou kariéru zahájila spíš jako rostlina okrasná. Když se pak ukázalo, že v kuchyni opravdu představuje poklad, tehdejší hlavní koloniální mocnosti při hledání, kde teplomilnou rostlinu pěstovat, rozšířili papriky prakticky po celém světě.

Continue reading

Chléb náš vezdejší (12b) : tentokrát borodinský

Jistou potíž dávných návštěvníků Sovětského svazu od turistů přes služební cesty a montáže představoval nákup suvenýru z cesty. Ne každého uchvátily zázraky sovětského spotřebního průmyslu (o jednom viz dále), nebo pestře malované šátky či sada báječně do sebe zapadajících matrjošek. Dost si nás ale do kufru domů přibalilo slisovaný silný čaj a cihlu pravého ruského chleba.

Continue reading

Pour Féliciter aneb Pražené mandle

Aby nový rok nebyl horší, než ten odcházející…

Věříme, že se vám Vánoce povedly. I my měli prázdniny (nebo dovolenou – jak je komu libo) a dneškem se s Našimi hobby vracíme. Ať se vám i  letos tady líbí.  Budeme přinášet nové věci a staré stránky opět postupně aktualizovat, protože v každém oboru je spousta novinek  a občas se něco nového naučíme nebo objevíme věc, postup, místo, příběh nebo recept, o kterém doufáme,  že vás může zajímat a nebo inspirovat. A samozřejmě děkujeme za dosavadní přízeň. Je fajn vědět, že co děláte, má smysl.

Continue reading

Hraj si, tu máš kohouta…

Dospělí se hračkou zabývají jen v určitých fázích svého života – když mají malé děti a potom zpravidla zas až s vnoučaty. Na svátky dětí, k narozeninám nebo na Vánoce. Hračky vybírají většinou nahodile, případně na základě reklamy či vlastních vzpomínek na to, s čím si sami hráli. A pokud jdou do hračkářství s dětmi? Lehce podlehnou jejich žebronění, protože děti by nejraději všechno, co vidí. Jejich osobnost je totiž ve vývoji, a tak často nerozumí ani samy sobě, natož aby se dokázaly odpovědně rozhodnout pro hračku, která je bude bavit a zároveň  jim bude k užitku.

Continue reading

Klášter v Suprašlu a prorok Ilja z nedaleka

Obchodníci nabízejí superslevy, politici superdebaty a v bedně nás otravují soutěže průměru, z nichž má vyrůst nová superstar. Výkřik „To je super (případně “suprový”)“ zaslechneme několikrát denně. Ale co je vlastně super? To je relativní. Na jednom místě v krajině polského Podlesí se vzájemně opilují květy různých národnosti, kultur a náboženství a pak plodí mimo užitečné věci i proroky. Městečko jež dnes navštívíme se přímo Suprašl jmenuje. A prorok Ilja z nedalekých lesů se zase občansky jmenoval Eliasz Klimowicz.

Continue reading

Jak na ozdoby z vizovického těsta

Sedm potoků vtéká do Vizovic, zvaných Brána Valašska. Tím osmým je zdejší proslavená slivovice. Pokud ale k ní budete chtít něco typicky místního i zakousnout, zlomíte si nejspíš zub. Vizovické pečivo vypadá báječně, ale má čistě dekorativní funkci. Proto se z něj dělají všelijací velikonoční ptáčci, vánoční ozdoby, svícny a dokonce adventní věnce. To původní vizovické pečivo se vyvinulo z jedlých hraček.

Continue reading

Jen tak: Mikulášské desatero

Mikuláš

1.
V předvečer svátku svatého Mikuláše navštěvuje světec v doprovodu Anděla a Čerta děti a obdarovává je. Zpravidla tak činí do punčochy za oknem, může ovšem přijít i se svým doprovodem osobně. V starých dobách obcházel české a moravské dědiny. Ať již mikulášskou brigádu najímáte a nebo se na akci sami aktivně podílíte, přistupte k ní odpovědně. Ne každý vnímá rej Mikulášů s doprovodem v návaznosti na folklorní tradici, ne nepodstatná část obyvatelstva v něm vidí svým způsobem institucializovanou žebrotu. Nezvoňte tam, kam jste nebyli zváni. Někde mají opravdu zlé psy!

Continue reading

Adventní okna

Je tu Advent a také začal prosinec, poslední měsíc roku. V podvečer se již tu a tam rozsvěcují ozdobená okna a vánoční motivy nás tak provázejí doslova na každém kroku. Své občasné příbytky zdobí i chalupáři. Nejjednodušší je použít některou z vánočních květin v pěkné nádobě a nebo kořenáči ozdobeném krejzlíkem z krepového papíru. Pozor ovšem při silnějších mrazech, i mezi dvojitými okny může být kytkám pořádná zima a ty, které vyžadují trvalou vláhu v misce mohou trpět na „studené nohy“ – kterážto výstraha se prakticky týká všech rostlin pěstovaných hydroponicky. Naopak řezaným květinám meziokenní chlad vcelku vyhovuje.

Continue reading

Cesmína nejen jako vánoční symbol

Nelze si jí nevšimnout. I pod sněhem je zelená, její listy vypadají jako kovové a červené plody září. Zima je bílá nebo šedá a barevné přírodní prvky  v nás budí o to větší  radost a veselí. Proto mezi nejzajímavější okrasné dřeviny zimy počítáme stálezelenou cesmínu (Ilex). Angličané ji snad považují za větší symbol Vánoc, než stromeček. Ostatně proč ne – na ostrově omývaném teplým Golfským proudem se cesmínám daří od nepaměti a jisté místo má i ve starých keltských pověstech. Na pevné listy lze i psát, takže dívky si je dávaly i se jmény nápadníků či milenců pod polštář. Ne proto, aby se jim lépe spalo, ale ráno pod podušku sáhly, a ten, koho si vytáhly, měl být budoucím ženichem nebo  favoritem milostných hrátek. Také na velké listy cesmíny připevňovaly svíčičky a pak takovou loďku pouštěly po vodě. Což je vlastně obdoba našich vánočních flotil svítících ořechových skořápek v  umyvadle (všichni tady jsme totiž taky tak trochu Kelti!).

Continue reading

Které hračky pro jaký věk?

Nikdy není pozdě navzdory tomu, že datum může být vysoké a Vánoce za dveřmi. Následující souhrnná zjištění odborníků navíc pravděpodobně jinde, než na stránkách Našeho hobby takto přehledně nenajdete. Popravdě řečeno není to bůh ví jak poutavé čtení, ale jeho praktický smysl je očividný. Totiž: ve správném čase dát dítěti správnou hračku. “Hračkologie” je úplná věda, ale zkusíme to udělat přístupně. Zvlášť u prvního dítěte můžete být totiž v této věci docela bezradní, nebo se v dobré víře dopustit chyb.

Continue reading

Kámen v domě čili O pyramidách a kuchyňské desce

Když říkáme pyramidy, myslíme pyramidy, a když kuchyňský stůl, myslíme jeho pracovní desku. Co ale mohou mít společného? Například materiál. Kámen je v našem vnímání synonymem trvanlivosti hraničící s věčností – jako pyramidy. Ale jaký kámen? I umělý. V kterémžto tvrzení není nic proti smyslu pyramid, neboť se ukazuje, že některé věci mohou být jinak, než jsme si léta mysleli (- ale k našemu dobru).

Continue reading

Jaké si pořídit povlečení

Lidé jsou různí, takže zatím co podle architektů je středobodem bytu obývák, pro někoho je to spíš kuchyně, pro jiného koupelna a vysoko „na bedně“ je i ložnice. Její dominantou by měla být ve většině případů manželská nebo jednoduchá postel. Zaměřme se na ni – tedy na materiál ložního prádla, protože o povlaky na peřinu či pokrývku a polštáře  jsme psali posledně (ZDE). A příště ještě přidáme prostěradla a pak se zaměříme i na to, čím přes den postel zakrýt, tedy jak si ušít přehoz přes postel (ZDE). 

Continue reading

Zlatovlasá holka forzýtie

Forzýtie čili zlatice je sice symbolem jara, ale sázíme ji nejčastěji na podzim a její rychlená větvička jako barborku často mezi našimi okny září v zimě o Vánocích. To je dost důvodů, proč o ní psát, i když jako keř nevyniká po většinu roku ani tvarem, ani barvou olistění. Navíc si ji spousta lidí plete. „Jé, hele, už kvete zlatý déšť!“ radují se z poselství zlatice, jež nám neklamně ohlašuje jaro. (Jenže tohle pojmenování správně patří štědřenci…)

Continue reading

Konec peřin a moderní lůžkoviny

Naducané peřiny co vypadají jako z filmové pohádky? Kde je jím konec – vždyť už v nich nejspíš nespí ani prababička. Vypadaly báječně, ale když provlhly, mohl si člověk udělat představu, jak mu bude pod náhrobní deskou. A stonat v nich, srkat horký čaj s medem, polykat acylpirin a potit se jako mezek, mělo k pohádce také daleko. Nahradily je praktické, ale hlavně pohodlné prošívané pokrývky. Všechno je na  nich lepší, dokonce se i snáze stelou. Často zůstalo peří jen v našich polštářích, neboť s jeho jen těžko plnohodnotně nahraditelnou poddajností a měkkostí se přece jen loučíme neradi. 

Continue reading

Carskou silnicí přes blata

Mělo neúprosnou vojenskou logiku spojit pohraniční pevnosti carského impéria silnicí, po které by se daly tvrze zásobovat a jimiž by v případě potřeby přimašírovaly posily. Strategická silnice měla spojit hraniční pevnosti v Grodně, Osowci a Lomži. Na mapě to vypadá, že v generálním štábu (nebo snad car osobně) na mapu přiložili pravítko a z bodu do bodu vedli čáru. Tak vznikla na dnešním území Biebrzanského národního parku rovná silnice překračující po nasypané hrázi  bažinu. Nápad vznikl nejspíš za cara Alexandra III., skoro dvoumetrového medvěda s plnovousem a duší vojáka, který měl pro západní hranice své říše slabost. V nedaleké Bialowieži si dokonce nechal vystavět palác.

Continue reading