Kde se vzal mezi symboly Velikonoc zajíc? Je podle všeho dalším zástupcem pohanských časů v křesťanské tradici. Germánská bohyně jara Eostre má zaječí hlavu a jejím názvem se v Anglii označují Velikonoce. Pod upraveným jménem Ostara ji ctí i novopohanští čarodějové během jejich jarního sabatu. I některá keltská božstva nesou v ruce zajíce. Eostre prý proměnila ve vánici zmrzlého ptáčka v zajíce a on jí pak vždy zjara vděčně snášel vajíčka. Je to divné, ale proč ne – na druhém konci světa takové věci konec konců klidně dělá ptakopysk.
I Starý zákon zajíce zná a představuje jako symbol chudoby a pokory (jíst ho ovšem Židé nesmí). Křesťané na jedné straně zdůrazňují jeho smyslnost, na druhé ho zobrazují u nohou Marie coby obraz vítězství čistoty nad hříchem. V Byzantské ikonografii dokonce zastupuje Krista, věčný život a také zmrtvýchvstání.
Zajíc z druhé strany hor
Příchod křesťanského velikonočního zajíce snášejícího pro děti barevná vejce máme u německých protestantů docela dobře zadokumentovaný: první písemnou zmínku o této zoologické výstřednosti popsal již roku 1678 v Heidelbergu lékař a profesor místní univerzity Georg Franck von Franckenau. Teprve v devatenáctém století si zvyk osvojili i evropští katolíci – ne ale v přísném habsburském Rakousko-Uhersku. Z Anglie se zvyk dostal do Ameriky a Austrálii. Děti tam zaječí vajíčka hledají na zahradě. A právě z Ameriky se původně německý ušák dostal touto oklikou zase k nám.
Jak jde mrkev dohromady s Velikonocemi
Pravděpodobně mostem mezi nimi bude právě zajíc, který má mrkev rád. Na čerstvou křupavou by ovšem o těchto svátcích bylo i v jejich nejzazším možném termínu brzy. V receptech se nicméně termíny „mrkvový“ a „velikonoční“ vyskytují spolu často. I v našem hobby jsme už uvedli recept na mrkvového beránka (ZDE). Mrkev se do pečiva přidávala kvůli barvě i proto, že zvlhčuje jinak suchá těsta. Její protektorátní sláva byla dána tím, že na rozdíl od spousty jiných věcí nebyla na lístky. Ze stejných důvodů byla součástí receptů hladovějících civilů v zázemí i polních kuchyní na obou stranách fronty už za první světové války.
Americký mrkvovník
V USA má „carrot cake“ řadu rodinných variací a populární je téměř tak, jako novosvětský erbovní dýňový koláč – „pumpkin pie“ (o němž jsme zase psali ZDE). Vyrobíme ho takto: Hladkou mouku (300 g), hnědý cukr (200 g), špetku soli a sodu (1/2 lžičky) smícháme. Čtyři vejce rozšleháme s olejem (250 ml), dvěma lžičkami mleté skořice, celým práškem do pečiva a nastrouhanou kůrou z jednoho citronu a jednoho pomeranče. A teď do těsta zamícháme jemně nastrouhanou mrkev (200 g). Přidáme ještě opražené a namleté lískové oříšky (150 g) a plechovku nakrájeného a slitého ananasového kompotu. Všechno lehce promícháme. Do formy nalité těsto pečou na sto padesát stupňů v předehřáté troubě nejméně hodinu – každopádně tak dlouho, dokud se lepí na špejli, jíž se propečenost zkoumá. Američané tento mrkváč zdobí nahoře máslem vyšlehaným s moučkovým cukrem dohladka. Do této směsi nakonec přidají smetanový sýr typu Buko a po vychlazení jí mrkváč natřou.
Náš velikonoční mrkvový dort
Pro maximální zjednodušení jsme zvolili hrníčkovou metodu. Potřebovat budeme hrnek hladké mouky, hrnek co nejjemněji nastrouhané mrkve i se šťávou, po půl lžičce sody a prášku do pečiva a po půl hrnku bílého a hnědého cukru, dvě špetky soli, lžičku skořice (nebo půl lžičky kardamomu), čtvrt hrnku oleje a čtvrt hrnku jogurt, dvě celá větší vejce. Našemu zvláštnímu doporučení se těší něco rumu a pro osobitý říz přidání též trochy čerstvého nastrouhaného zázvoru. Všechno to spolu rozšleháme na hladké těsto a upečeme ve vymazané a vysypané dortové formě nebo formě na biskupský chlebíček. Necháme vychladnout. Můžeme rozkrojit a namazat nějakým krémem nebo zavařeninou. My jsme – inspirovaní složením amerického mrkvovníku – vyzkoušeli i jinak prakticky vždy použitelnou Nutelu, ale nebylo to ono. Jinak byl ovšem dort výborný.