O vrbách a o tom, jak se plete pomlázka

V Česku se můžeme těšit z osmnácti druhů vrb a zaplať pánbůh za ně, protože na čem by jinak vysedávali při měsíčku naši vodníci? Vrba jako měsíční strom měl prý i své kněžky. Dopravní prostředek čarodějnic – košťata byla zpravidla sice březová, ale svazovaly si je vrbovým proutím. Na Květnou neděli lidé světili v kostele opentlené věnečky z kočiček pro štěstí. Ovšem je zde prý i domněnka, že vrba pro jistou mnohoznačnost přináší smůlu – jak zřejmě komu, tak si vyberte.

Kdo ví něco o důležitosti rovnováhy v přírodě, nebude si vrbu ošklivit proto, že na ni vědci napočítali 183 druhů hmyzu, hub a dalších často ne zrovna vábných organismů, kterýmžto počtem je vrba jedním z nejbohatších stromů ve střední Evropě. Navštěvují je proto nejen vědci, ale též ptáci a v jejich dutinách hnízdí netopýři, myši, plchové i kuny. Kvetoucí vrby představují pro po zimě vyhladovělé včely první dobrou pastvu.

Strom veskrze užitečný

Na pastvinách vrby chránily dobytek před sluncem i větrem a vrbové listí je oblíbeným zeleným krmivem pro skot, zajíce a králíky. Jejich kořeny zpevňují břehy vodních ploch a toků. Z prutů se nepletou jen pomlázky, ale dříve i ploty a ohrady pro zvířata, hlínou omítané vnitřní příčky ve vesnických staveních a především se z nich pletly a pletou nůše a koše. Na košíkařinu se jejich pruty seřezávaly v ročním až pětiletém cyklu, ostatně pokud se vrby neprořezávají, koruny neúměrně ztěžknou a rozlomí se. Také násady na pracovní nářadí z vrbového dřeva byly lehké a neklouzaly v dlaních, protože dobře sály pot. A často byly z vrbového dřeva vyrobené i oje k povozům.

Co říká tak řečený keltský stromoskop

Lidé do tohoto stromu keltskou magií zakleti vůbec nejsou bytosti jednoduché. Mohli byste z pověstí soudit, že jsou to vděční naslouchači a tak je také z jedné strany vidíme jako vnímavé citlivky schopné mimořádně asertivního chování vůči druhým. Představují však zároveň vnitřní svár a nevypočitatelné chování. Ve sporu dobře takový zrozenec odhadne protivníkovy slabiny a sejme ho bez pardonu, nicméně couvne tam, kde ucítí sílu. “Vrbouni” jsou dobří psychologové, ale též zdatní manipulátoři. A vědí, jak chutná život a rozhodně nejsou askety. Pozor: na rozdíl od příslovečných strak, které milují zlato, jsou blázny do stříbra. Občas se navzdory všemu shora řečenému zachovají neracionálně, změní zaměstnání, kde je jim dobře, přestěhují se do tramtárie, uprostřed úspěchů propadnou depresi. Velmi milují, ale přesto – nebo právě proto – žít s nimi není med. Ne příliš srozumitelný je v této souvislosti fakt, že občas okolí (a možná i sebe) mohou překvapit zcela nezištným a někdy i dost obtížným činem na hranici sebeobětování pro bližního… V gruntu to jsou charakterní poctivci. Na rozdíl od svého stromového patrona bývají při relativně solidním zdraví dlouhověcí. Vrby a partnerský keř šípková růže (Rosa canina) mají své dny od 1. do 10. března a od 3. do 12. září.

Vrba v lékárničce

V březnu a dubnu tedy na počátku vegetace loupeme vrbovou kůru z dvou až tříletých větviček, protože ta obsahuje salicin tlumící bolest. Je to už skoro půl třetího tisíciletí, co vrbu doporučoval Hippokrates proti revmatismu. Kůra byla takovým acylpirenem našich předků, protože salicin, který obsahuje, působí dezinfekčně, protizánětlivě, snižuje horečky, staví průjmy, posiluje nervy a funguje prý i proti nespavosti. Na čaj použijeme lžičku drcené kůry, kterou pět minut povaříme a za dvě hodiny vypijeme po lžičkách. Jako prášek se kůra používá třikrát denně na špičku nože. Na odvar ke koupelím a obkladům v půllitru vody čtvrt hodiny vaříme třicet gramů kůry a užíváme ho na staré rány a vředy. Item jako kloktadlo. A poutníkům se už pradávno vrbové listí doporučovalo do tlačících bot, krasotinky se pak  odvarem zbavovaly lupů ve vlasech.

Pletení pomlázky

V našich nářečích si tento podivuhodný nástroj k předání svěžesti probouzející se přírody člověku a k jarnímu rozproudění krve (a také k omlazení ženského těla) našel spoustu pojmenování, takže vedle české pomlázky spíš hranaté a oblejšího moravského tatara máme tu mimo jiné i mrskačku, karabáč, pamihodu, čugár či žílu. A nebyli by to psychoanalytici – ti šťastní lidé, aby ve velikonočních symbolech nenašli znaky pohlavního aktu, kdy vejce znázorňují ženský princip a pomlázka penis.

Plést budeme zpravidla z osmi prutů, ačkoliv princip umožňuje použít jakýkoliv sudý počet od šesti nahoru. Hodit se nám krom nože bude provázek a pro pevné utažení svěrák a nebo kamarád. Staří praktici ovšem pletou od sebe a rukojeť opírají o břicho. Klasickými pruty na pomlázku jsou ty z vrby bílé (Salix alba), které jsou, protože slovy klasika svět chce být klamán, navzdory jménu zpravidla žluté, olivově zelené, světle hnědé a nebo dokonce načervenalé. Smuteční vrby z parků mají pruty moc měkké, začerstva se z nich plete skvěle, ale jakmile seschnou, lámou se. Na botanickém určení prutů ovšem ve skutečnosti až tak nezáleží, protože posloužit může i líska, jde hlavně o to, aby pruty byly pružné. Zkuste je obtočit přes ruku nebo prostě ohnout nejmíň o devadesát stupňů, pokud to půjde snadno a neprasknou, budou se hodit. V březnu už bývají proutky narašené, což nám může práci trochu zkomplikovat. Bude dobré si na pomlázku ustřihnout nebo ostrým nožem uříznout  asi dvanáct metrových prutů, protože plést budeme z sice z menšího počtu, ale je dobré mít po ruce rezervu. Dolní síla prutů je ideální ménší než půl centimetru, jinak se nám rukojeť pravděpodobně nepodaří dostatečně utáhnout. Proutek na ovin rukojeti by měl být tenký a co nejdelší. Můžeme na ni (a též na horní zakončení) ale použít šén – rozštípnutý a oloupaný silnější prut. Pokud se do práce nedáme hned, namočíme pruty ve vaně. A před vlastním pletením je cvičně v prstech zprohýbáme, aby se staly vláčnější.

Začínáme držadlem

Ať už budeme plést naši mrskačku z jakéhokoliv počtu prutů  (v Čechách sudý počet, moravský tatar s vložením lichého prutu), držadlo uděláme stejně: tenčí prut omotáme kolem konce připraveného svazku, který jsme si sklepli o stůl, tak, že dovnitř svazku zasuneme silnější konec ovinovacího prutu, vyvedeme ho ven a obtáčíme svazek od konce vzhůru v délce nejméně sevřené dlaně. Tenký konec zasuneme do svazku, takže se při pletení vlastní žíly vlastně stane součástí pomlázky. Držadlo je taková základna pomlázky a proto je důležité,aby bylo dobře utažené. Kdo se se stylovým držadlem z prutu nechce trápit, nemusí, a konec pomlázky omotá a stáhne přírodním motouzem nebo lýkem.

Samotná pomlázka

Začneme tím, že pruty rozdělíme na polovinu a rozložíme do vějíře. Pleteme z nich copánkovým způsobem. Proutky držíme až u splétaného místa a pořádně je utahujeme směrem od sebe do stran. Vybereme šest (osm, deset, dvanáct) stejně silných a dlouhých proutků a jeden proutek na držadlo, vložíme do sklepnutého svazku proutek na omotání držadla a omotáváme. Oplet ukončíme vtažením mezi proutky, ze kterých budeme plést pomlázku. Svazek šesti prutů rozdělíme po třech do každé ruky pěkně vedle sebe. Pak krajní proutek z pravé ruky provlékneme středem mezi proutky levé a vrátíme zpět, ale na druhý kraj. To samé provedeme s proutky v levé ruce. A tak se to bude opakovat až na požadovanou délku pomlázky, a nebo dokud nám délka proutků stačí. Asi deset centimetrů před koncem skončíme pletení ze všech dvakrát tří proutků křížením přes sebe a  z jejich špiček uvážeme uzel či konec zajistíme ovázáním a otočením motouzem.

Tatar

Znalci pletení moravského tataru tvrdí, že celý fígl je ve vložení středového prutu, jakési osy, a jeho obtáčení. Při držení špičky k sobě radí vzít horní proutek, přetáhnout ho přes sousední, obtočit kolem středového a vrátit dolů – a totéž z protilehlé strany, jen pozor na to, aby polovina obtáčela osu vždy jakoby shora a druhá zezdola, protože jen tak se mohou jednotlivé otočky správně spirálovitě seřadit. Jak nakonec, co se pentlí týče, pomlázku či tatar ozdobíme, je už opravdu jen na nás.

Vyrostly nám pomlázky

Když jsme pletli z čerstvých proutků a koledovali spíš symbolicky, takže jsme z prutů nevymlátili všechny pupeny, můžeme pomlázku, tak jak je, na zahradě vysadit asi dvacet čísel do vlhčí půdy. Nejspíš se neujmou všechny proutky, ale nešť: zpravidla nám nakonec vyroste pozoruhodná zkroucenina a za pár let z ní budeme řezat vlastní pruty na pletení košů i další pomlázky.

Text a foto NH


O vrbách a o tom, jak se plete pomlázka, 8.8 out of 10 based on 20 ratings

Leave a Reply

Your email address will not be published.

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>