LIBEČEK – dobrý do bot i do polévky

libeček

Byť se honosí půvabným českým jménem, je cizinec. Libeček je latinsky Levisticum officinale, nicméně původně zněl Ligusticum, čili pocházející z Ligurského pohoří v Itálii. V středověké němčině si latinské pojmenování přeměnili na lubisteck, a my konečně na libeček. Naši předkové v německém pojmenování našli něco ze slov jim přívětivých jako ljubit, libý, nebo třeba políbek… A ani se není co divit: o sexuálně povzbudivých účincích libečku prý totiž nelze pochybovat, takže jméno bylo na světě. Je to přitom divné – aromatické listy libečku chutnají jako maggi, a o tom, že by zrovna maggi bylo afrodisiakem pranic nám není povědomo.

Možná svým způsobem tak ale libeček funguje, protože proč by jinak esenci z libečku voňavkáři používali do parfémů? Ani podle slovutných starých bylinářů to také není jen tak nějaká kytka: „Kořenové i semena užiteční jsou proti hadovému a jedovatých živočichů uštknutí a zkousání,“ tvrdí. A konstatují i užitek, který měli už předkové z libečku v kuchyni. „Též se tam užívá místo pepře.“

Na zahradě ho nepřehlédneme

Tato původně (ještě než k nám dorazila ze Středomoří) perská vytrvalá rostlina může dorůst až do dvou metrů. Její dužnatý podzemní oddenek s bohatými hojně větvenými kořeny je podobně jako listy silně aromatický. Rýhované lodyhy možná někomu připomenou řapíkatý celer – a  bodejť by ne, vždyť jsou vzdálení příbuzní. Rostlina kvete od července do září, ale nažloutlý květ nepředstavuje opravdu nic reprezentativního.

 Něco o pěstování

Není náročný, ale tak úplně sám neporoste. Libeček vypěstujeme z čerstvých semen, ale protože pravděpodobně pro běžnou potřebu nebudeme potřebovat víc, než jednu rostlinu, bude jednodušší koupit si na jaře sazenici a vysadit ji hned jak bude půda aspoň trochu prohřátá a na povrchu oschlá. Také můžeme použít kořenový řízek. Libeček by vzhledem ke své mohutnosti kolem sebe měl mít dost místa. Rostlina v našich podmínkách bez problémů přezimuje, ale zdivočí jen zřídka. Po příchodu mrazíků odumře nadzemní část a přežívá jen kořen. Na jaře proto zaschlé části u země seřízneme, pozor ale dáme na přezimující srdíčko. A nezapomeneme hned z jara libeček řádně pohnojit. Když má taky dost vláhy, roste dobře.

Nejlepší je čerstvý, ale co v zimě?

Využijeme z něj kořeny, ale také listy s drobnějšími stonky i plody, oddenek ale jen ze starších rostlin. Ten bezprostředně po vyrytí omyjeme, rozřežeme a dáme sušit. Nejlepší je samozřejmě čerstvý. Všechno vysušené z libečku – tedy i listy – rádo přijímá vzdušnou vlhkost a tak musíme drogu dobře uzavřít, nejlíp do šroubovací sklenice. Semena sbíráme ne zcela zralá, dřív, než začnou vypadávat, a necháme je dojít volně rozprostřená. Nejlepší listy k sušení jsou z přelomu června a července, jakož i ty, jež chceme začerstva nasekat a s trochou vody zamrazit na kostky zimu.

V kuchyni i s recepty

Při vaření použijeme výhonky a listy, které dodávají pokrmům typickou vůni a chuť. Nechceme–li semena, odstraníme z rostliny květní stonky, aby se zbytečně nevysilovala. Svěží lístky přidáváme především do polévek, salátových zálivek, ale také do omáček. Zajímavou chuť dodá nádivce do kuřete. Čtyřicetiprocentní líh nebo vodka, v níž byla měsíc macerována semena, je bezchybná na kocovinu. Po scezení do tmavé lahve podle chuti lék oslaďte medem. Většina z nás přijala libeček za svůj v polévce. Ale nezaměnitelnou chuť dá nasekaný nadrobno a před smažením zamíchaný do karbanátku. Jeho aroma se dobře snoubí s tvarohem, sýry či s vajíčkovou pomazánkou. A úplně k nezaplacení je libeček v období hnusných brambor (další recepty na to, co s erteplemi v tomto kritickém období najdete ZDE), jimž dá víc než přijatelnou chuť: prostě snítku přidejte do hrnce, v němž se oškrábané brambory vaří, a uvidíte.

Libeček ve staré domácí apatyce

libečekNezajímavých není i pár speciálních recepisů, které prý dobře fungují už od středověku: pokud například celou rostlinu vykopete v šest ráno prvního října, bylina „velké a znamenité skutky učiní v manželství, roztržky i a neshody urovná“. Také ukrytá v účesu nebo pod svatebními šaty má mladému páru přinést štěstí. A pokud se vám narodí holka a do první koupele jí přidáte odvar z libečku, bude to lepší, než kdybyste jí založili účet v bance. Bez zájmu by neměl zůstat fakt, že poutníci si listy libečku dávali proti únavě do bot. Libeček je totiž léčivka, která obsahuje silice (například terpineol), hořčiny a pryskyřice. Těžko říct, co to má společného s bolavými chodidly, ale jistě zvyšuje tvorbu trávicích šťáv a omezuje nadýmání.

A teď vážně

Čaj z libečku pomáhá podobně jako máta. Potlačuje nadýmání, příznivě působí na žlučník a rozpouští žlučové i ledvinové kameny. Čaj z listů (i sušených) uleví podagristům a revmatikům. Při zánětu dolních cest močových a močového měchýře použijeme nálev z jedné čajové lžičky suchého libečkového oddenku v půl litru vařící vody. A páry z libečku můžeme i inhalovat. Ovšem protože je poměrně silný, neměli bychom libečkové kúry užívat déle než tři týdny v kuse. Na přemíru libečku by si však měli dát pozor ledvináři.

Zahrádka za oknem

Ačkoliv by se zdálo, že rostlinu tak mohutný vzrůst k možnému balkonovému zahradničení diskvalifikuje, čerstvé listy nejen do polévky můžeme mít po ruce celou sezonu. Jen bychom měli počítat s tím, že libeček potřebuje víc místa, víc živin a víc vody než další vesměs suchomilné koření, které se ze Středomoří za naše okno přestěhovalo, takže lépe je ho držet samostatně.