LIBEČEK – dobrý do bot i do polévky

Ačkoliv se honosí půvabným českým jménem, je to cizinec. Libeček je latinsky Levisticum officinale, nicméně původně zněl Ligusticum, čili pocházející z Ligurského pohoří v Itálii. V středověké němčině si latinské pojmenování přeměnili na lubisteck, a my konečně na libeček.

Naši předkové v německém pojmenování našli něco ze slov jako ljubit, libý, nebo třeba políbit… O sexuálně povzbudivých účincích libečku prý totiž nelze pochybovat – a jméno bylo na světě. Je to divné: aromatické listy libečku chutnají jako maggi, že by ale zrovna maggi bylo afrodisiakem?

Na zahradě ho nepřehlédneme

Původně (ještě než k nám dorazila ze Středomoří) perská vytrvalá rostlina může dorůst až do dvou metrů. Její dužnatý podzemní oddenek s bohatými hojně větvenými kořeny je podobně jako listy silně aromatický. Rýhované lodyhy možná někomu připomenou řapíkatý celer – a  bodejť by ne, vždyť jsou příbuzní. Kvete od července do září, ale nažloutlý květ nepředstavuje opravdu nic reprezentativního. Libeček vypěstujeme z výsevu čerstvých semen, ale protože pravděpodobně pro běžnou potřebu nebudeme potřebovat víc, než jednu rostlinu, bude jednodušší koupit si na jaře sazenici a vysadit ji jakmile bude půda aspoň trochu prohřátá a na povrchu oschlá. Také můžeme použít kořenový řízek. Libeček by vzhledem ke své mohutnosti kolem sebe měl mít dost místa.

Nejlepší je čerstvý, ale…

Rostlina v našich podmínkách bez problémů přezimuje, ale zdivočí jen zřídka. Po příchodu mrazíků odumře nadzemní část a přežívá jen kořen. Na jaře proto zaschlé části u země seřízneme, pozor ale dáme na přezimující srdíčko. A nezapomeneme hned z jara libeček řádně pohnojit. Když má taky dost vláhy, roste dobře. Využijeme z něj kořeny, ale také listy s drobnějšími stonky i plody, oddenek ale jen ze starších rostlin. Ten bezprostředně po vyrytí omyjeme, rozřežeme a dáme sušit. Všechno vysušené z libečku – tedy i listy – rádo přijímá vzdušnou vlhkost a tak musíme drogu dobře uzavřít, nejlíp do šroubovací sklenice. Lepší je ovšem lístky začerstva pokrájet a s trochou vody dát zmrazit na kostky.

V kuchyni i domácí apatyce

Při vaření použijeme výhonky a listy, které dodávají pokrmům typickou vůni a chuť – v takovém případě ovšem z rostliny odstraníme květní stonky, aby se zbytečně nevysilovala. Svěží lístky přidáváme především do polévek, salátových zálivek, ale také do omáček. Zajímavou chuť dodá nádivce do kuřete. Brandy, v níž byla macerována semena, je prý bezchybná na kocovinu. A nezajímavých je i pár speciálních recepisů, které prý dobře fungují už od středověku: pokud například celou rostlinu vykopete v šest ráno prvního října, bylina „velké a znamenité skutky učiní v manželství, roztržky i a neshody urovná“. Také ukrytá v účesu nebo pod svatebními šaty má mladému páru přinést štěstí. A pokud se vám narodí holka a do první koupele jí přidáte odvar z libečku, bude to lepší, než kdybyste jí založili účet v bance. Prozaičtější užití představuje fakt, že poutníci si listy libečku dávali proti únavě do bot. Libeček je popravdě léčivka, která obsahuje silice (například terpineol), hořčiny a pryskyřice. Těžko říct, co to má společného s bolavými chodidly, ale jistě zvyšuje tvorbu trávicích šťáv a omezuje nadýmání. Čaj z libečku pomáhá podobně jako máta. Při zánětu dolních cest močových a močového měchýře použijeme nálev z jedné čajové lžičky suchého libečkového oddenku v půl litru vařící vody. A páry z libečku můžeme i inhalovat. Ovšem protože je poměrně silný, neměli bychom libečkové kúry užívat déle než tři týdny v kuse.

Zahrádka za oknem

Ačkoliv by se zdálo, že rostlinu tak mohutný možný vzrůst k možnému balkonovému zahradničení diskvalifikuje, čerstvé listy nejen do polévky můžeme mít po ruce celou sezonu. Jen bychom měli počítat s tím, že libeček potřebuje víc místa, víc živin a víc vody než další vesměs suchomilné koření, které se ze Středomoří za naše okno přestěhovalo.

 Text a foto NAŠE HOBBY (NH)