KOPR – nejen o omáčce, která národ rozdělila

Už od školní kuchyně se dělíme na milovníky koprové omáčky a ty, kteří by ji dobrovolně nepozřeli ani lžičku (pozoruhodné ovšem je, že často jsou titíž zároveň milovníky nakládaných okurek, které jsou bez kopru přece jen poněkud divné). V lidové kuchyni se mu někde říká také šír, Řekové ho nazývali anethon a z toho se botanicky jmenuje Anethum graveolens. 

Autor našeho herbáře Matthioli si ho velmi cení, protože „proutí má ratolestné, list drobný, květ žlutý. Mocí svou otevírá zacpání.“ A radí, co s ním: „Proti fíku v zadku vezmi semeno tohoto kopru, učiň z něj popel a zasejpej jim. Proti neštovicím v zadku semena kopru a kopřivy rovný díl, učiň s medem flastr a přikládej.“ Je totiž pravda, že nejen v kuchyni, ale i v lidové medicíně má kopr pevné místo.

Ochránce před neštěstím a strašidly

Na pohled nijak půvabná rostlina k nám přes Středomoří přišla z Orientu. Přivlastnily si ji ovšem i kuchyně ze zemí s podnebím hodně od místa původu odlišným, především ve Skandinávii. Ostatně už Keltové ho přidávali z magických důvodů novomanželům do poháru pro svatební přípitek, v kadidlech měl posilovat druidovo soustředění na obřady. Olejem aromatizovaným koprem se chránily oltáře, talismany a v domácnostech natíraly na ochranu před zlými duchy veřeje oken a dveří. Semena kopru ve váčku pod polštářem prý nebývale zbystří spáčův rozum. A ještě jedna vyčtená pověra: stejný váček zavěšený na krku prý chrání proti pověrám!

Už u nás zůstane

Jednoletý kopr dorůstá výšky okolo jednoho metru. Rýhovaný na řezu kruhovitý a poměrně pevný stonek se příliš nevětví. Listy jsou nevýrazné, čárkovité a jemné. Žlutozelené okolíky květů nejsou nápadné. Rostlina lehko zplaní, protože semena kopru i v našich podmínkách dobře přezimují. Půdy má rád propustné, střední a spíš lehčí. Vysít bychom ho měli na slunce, protože ten, co roste ve stínu moc nevoní. V dubnu začneme poměrně hustým výsevem na dobře odplevelený záhon. Vzdálenost mezi rostlinami by měla být asi 5 až 10 centimetrů. S případnými škůdci a chorobami si poradí sám, na záhonu se vysemení a zůstane i v dalších letech. Kopr můžeme sklízet po celou vegetaci, záleží na tom, jak ho budeme používat: od 15 cm vysoké rostliny už budou sloužit v naší kuchyni začátkem června. Můžeme sklízet jen určitou část rostlin nebo vyjednocovat hustější řádky. Již kvetoucí rostliny řežeme od druhé poloviny léta do počátku podzimu asi 20 cm nad zemí.

Provoní kuchyni

Kopr je zcela nepostradatelnou složku sladkokyselých nálevů při nakládání okurek nebo dalších druhů zelenin. Mladé rostliny přidáváme do nejrůznějších míchaných zeleninových salátů a do omáček. O té smetanové ke knedlíku a vařenému hovězímu už byla řeč kolik strávníků, tolik chutí, každému jeho. Ale nové brambory s máslem, tvarohem a koprem? Je snad nějaké jídlo prostší a luxusnější zároveň?

Zelená lékárna

Kopr obsahuje vitamín C, silici, éterické oleje, kumarín, flavonoidy, třísloviny a slizy, což všechno v souhrnu podporuje trávení. Při neslaných dietách činí chuť jídla přece jen poněkud snesitelnější.

Zahrádka za oknem

Na balkoně, terase a nebo v truhlíku za oknem s koprem neuspějeme. Uchovat ovšem kopr ze zahradní sklizně můžeme několika způsoby: nejjednodušší a zároveň nejvhodnější je sklizeň mladých výhonků, které ve vodě omyjeme, necháme okapat, nařežeme na drobné kousky a uložíme v mrazničce. Dobrý způsob je zamrazit ve formičkách na led s trochou vody – tak si kopr zachová světlou barvu i svou neskutečnou vůni.  Sušit můžeme okolíky s květy, a to do teploty čtyřicet stupňů. Voňavý jako by byl čerstvě utržený za oknem nám zůstane, když mladé části nebo květní výhony naložíme do dobrého oleje a ten používáme tam, kam v době dostatku přidáváme kopr na jemno posekaný.

Text a foto NAŠE HOBBY (NH)