Jak se slavil strakatý Masopust

Od Tří králů až do Popeleční středy se počítá rozverné masopustní období, což je čas zabíjaček, hostin, svateb a strakatých průvodů. Vlastnímu Masopustu pak předchází Tučný čtvrtek, což je den koblih. Následující neděle pak patří plesům a tancovačkám. V pondělí se baví ženatí a vdané, a v úterý by měly obcházet dědinu průvody s rozvernými maskami. Na následující zábavě veselí vrcholí, protože o půlnoci ponocný troubením Masopust ukončí. Muzikanti symbolicky pochovají basu a zavřou ji do skříně: následující Popeleční středou totiž skončí veškerá legrace a začne čtyřicetidenní předvelikonoční půst.

(2012 – aktualizováno) – O masopustu se točilo v kole, co mělo nohy, vždyť starý popěvek to říká jasně: „Fašanku, fašanku s červenými fúsy, aj ten čert bachratý tancovat musí…“

Kde se masopust vzal

Jako dědic prastarých pohanských zimních svátků je fašank písemně doložený již v třetím století. Jeho tradice měla takovou sílu, že s ním málo svedla i nejsvětější církev, ač jí jeho nevázanost šla pod nos pramálo. Slavil se všude – v podzámčí, zámcích i u císařského dvora ve Vídni: jen dole tancovaly maškary dupáka a ti nahoře spíš menuet. Tohle loučení s časem hojnosti je přímým příbuzným nevázaného veselí Karnevalu, o čemž ostatně svědčí název: vždyť nadcházející půst od masa je jinými slovy totéž, jako carne (maso) a vale (sbohem).

Některé zvyky

O Tučném čtvrtku se každá brada měla lesknout tukem tak, aby člověk na celý rok nabrat sílu. V neděli pak na tancovačce drni skákali až do rána, ale hlavně tak vysoko, jak měla v létě narůst úroda. Průvodu masek o masopustním úterku někde předcházelo stínání kohoutka, jehož krev na bílém sněhu jistě na účastníky působila magicky. Chodové pak inscenovali tzv. “mlýny na báby”, které virtuální mechanismus přemlel zpátky na mladice. Jinde tohoto dne vyorali ve sněhu brázdu, což symbolizovalo brzké zahájení polních prací. Do půlnoci se pak pilo bez záklopky.

Toč se a hraj můj kolovrátku

S masopustem se pojil i konec přástek, které trvaly už od adventu. Scházely se na nich za zimních večerů ženské u společného zpracování lnu, konopí či vlny. Nepracovaly jen hbité prsty, ale i jedovaté jazyk, takže o drby nebyla nouze, a když dorazili mužští, vyprávěly se i příběhy, pilo se a protože bývala přítomna též mládež, v očích církve se přástky podle dochovaných písemných svědectví jevily jako semeniště nemravností (což nejspíš také byly). K oslavě jejich konce patřila i volba Královny dlouhých nocí, korunované do copu upleteným sladkým věncem (recept najdete ZDE). Po obvodu této koruny napíchané špejle s křížalami a cukrovím byly na vrcholu svázány barevnou mašlí.

Masky

Některé naše masopustní průvody jsou tak jedinečné, že se zasloužily o zápis mezi živé památky evropského kulturního dědictví. Průvod má sice některá ustálená schémata, ale postavy se jmenují různě, staré zanikají a vznikají nové, proto následující seznam nemůže být nikdy úplný. Jsou zde především Laufr, jinak též Strakatý, v šatech pošitých kousky barevných látek, který celý průvod vede. Jeho partnerem je Hospodyně, zpravidla převlečený chlap. Následuje Kobyla čili Klibna, někdy s jezdcem, někdy bez jezdce. Může ji nahradit Brůna, rohatá potvora zkřížená zřejmě z koně, žirafy, velblouda a kozy jako výplod nespoutané lidové obraznosti. Nechybí maska Slaměného, upletená z žitné slámy: pozor na něj, natře vás sazemi, a nebo vyválí ve sněhu – občas obojí! Medvěd se zvoncem na krku představoval plodnost a proto s ním chtěly tancovat všechny ženské. Medvěda vedl na řetězu Medvědář nebo Žid. Žida v dlouhém kabátě zdobí cylindr, fousy a hrb, o který mu mohli pro štěstí přítomní rozbít džbán. Přes rameno měl pytel, z kterého prodával pentle: kdo mu penízky nedá, toho prý štípne nebo pytlem bouchne. Ve starších průvodech se účastnili Anděl a Smrťák, v novějších nechyběly masky exotických zvířat – Opice, Velblouda či Slona. Masky bývají ozbrojeny šavlemi, na které napichují výslužku. Nejmíň čtyři by měli být divoce tančící Turci – památka na děs budící tažení nevěřících, které skončilo na Moravě. Důležitou úlohu plní také Ras, který v navštívených domech „léčí“ jejich obyvatele a nakonec na závěr taškařice musí porazit Kobylu. Podle místních zvyklostí nechybí ani Kominíci, Hasiči, prostě co si kdo vymyslí.

Přes ves a do hospody

Masopustní průvod masek vedený Laufrem nejprve musí za starostou (dříve rychtářem) vyžádat svolení k průvodu. Pak se již zástup vydává dům od domu. Víme, že erotické narážky byly dost peprné, chvaty a dotyky opovážlivé a bezmála všechno dění za hranicí obecně vnímané mravnosti. Nikdo se ale nepohoršoval. Jednou za rok? No co, jen ať si plácnou! Mazalo se načerno, skoro nesmytelný recept byl zvířecí tuk (dnes indulona) smíchaný se sazemi. Ale maškary přály i úspěšný hospodářský rok a zdraví lidem i dobytku. Což se na oplátku neobešlo bez pohoštění a štamprličky. Z maskovaných jen silné povahy, dobré žaludky a mocné hlavy ustály maškarádu do finále, při němž někde topili či věšeli figuru Masopusta, jinde Ras porazil Kobylu poté, co ji usvědčili z hříchů a odsoudili.  Podobně jinde likvidovali Medvěda. Mrtvolu pak s velkou slávou dopravili na nosítkách do hospody. Tam ovšem po štamprličce zázračně ožila, což byl signál k zahájení závěrečné tancovačky.To ale byl den! Strakatý čas běžel jak šílený. „Jemine, Domine, Masopust pomine, jemine, Doalemine, Masopust je pryč“. A ještě by bylo milé tolik toho stihnout! O půlnoci, tak jako každý rok, ale masopust, fašank či ostaky skončí – o půlnoci začne předvelikonoční půst.

S použitím kreseb Karla Svolinského a fotek z archivu