Flamendr Jéňa, Dušičky a tuřín

Otázky by mohly znít: proč vyřezáváme dušičkové dýně a kdo je a kde se vzal Jack-o’-lantern? Tak pěkně seďte, milé děti, dlabejte dýni a poslouchejte halloweenskou pohádku. Začíná na Zeleném ostrově čili v daleké irské zemi a některé její prvky jsou starší, než dva tisíce let.

(2013) *** Už se nám zase blíží podivný svátek dýní a umrlců. Ujal se u nás stejně jako svatý Valentýn. Jeho praštěná strašidelnost vítězí nad brbláním strážců středoevropských tradic, jímž jsou hallowenské brykule cizí. Ale jsou opravdu? Neobýval snad českou kotlinu kdysi keltský kmen Bójů, který ji dal i jméno Bohemie? A Keltové podle některých výzkumů odsud neodešli, ale smísili se s příchozími Slovany a dalšími národy.

Keltský nový rok

Staří Keltové věřili, že v předvečer našeho svátku Všech svatých (jinak též All Hallows Eve), tedy 31. října, se na zem vracejí duchové mrtvých a vstupují do lidských těl. Aby je zahnali, zapalovali ohně (ZDE) a v strašidelných maskách kolem nich tančili. Svátek se nazýval Samain a byl zároveň počátkem keltského roku. Lidé tenkrát ctili putování Slunce a hvězd a tohle datum je zajímavé tím, že přesně půlí čas mezi podzimní rovnodenností a zimním slunovratem. Nejsou snad křesťanské Dušičky – památka zesnulých slavená se všemi světly a věnci (ZDE)  zbožně druhého listopadu, dítětem pohanských zvyků?

Cestují lidé, věci i legendy

Ve Skotsku a Irsku je poslední říjnový den národním svátkem a jeho poněkud strašidelná podoba se s irskými emigranty, hledajícími živobytí po velkém bramborovém moru roku 1840, dostala v devatenáctém století do Ameriky. Přivezli sem nejen písně, tance při nichž se hodně dupe, whisky, kterou zde začali místo z ječného sladu pálit z kukuřice, ale také jednu starou halloweenskou pohádku, z níž irský tuřín časem vytlačila americká vydlabaná dýně (ZDE). Je v ní řeč o Honzovi (Jackovi), který byl sice ožrala, tulák a budižkničemu, ale měl pod čepicí.

Darmošlap a čert

Bylo to právě v předvečer svátku Všech svatých, když byl Jack tak namol, že jeho duše z těla jen jen vyletět. Na to už čekal čert. Jack byl švorc, ale měl svou věčnou žízeň a tak ho poprosil o šest pencí na ještě jednoho panáka. „Rád bych ti poslední přání splnil”, řekl čert, „ale nemám”. „Něco vymysli, jsi snad čert, nebo ne?” „Jasně, že jsem.” „Tak se na ně proměň sám, já zaplatím a bude to”. Čertovi to přišlo jako docela dobrý nápad. Jenže Jack ošoupanou minci zkusil zuby a pak šup – strčil do kapsy. Smál se svému triku jak blázen a uvězněného ďábla pustil až poté, co mu čert slíbil ještě jeden rok.

Ovoce čertům nesvědčí

Rok se s rokem sešel, zase tu byl svátek Všech svatých a čert si přišel pro darmošlapovu duši. Byla zima a opět ožralý Jack klimbal pod jabloní. Z listí už byla oškubaná, ale zůstalo na ní jedno jablko. „Tvoje poslední přání”, místo pozdravu na něj zahřímal čert, „ale tentokrát nic k pití!” „V břiše mě kručí”, zaškemral Jack. „Chtěl bych sníst aspoň jablíčko”. Čert se podíval na strom: „Je moc vysoko”. „Vysadím tě”, nabídl se pobuda. Když se ale čert houpal na větvi, vytáhl Jack z kapsy zavírák a do kmene stromu rychle vyřezal kříž. Ďábel tak byl pro změnu uvězněn na stromě a na Jacka zase nemohl. Následovalo smlouvání, v němž měl tulák navrch. Nakonec se dohodli, že se pro vždy nároku na Jackovu duši ďábel vzdá, Jack mu pomohl dolů a pobuda pak opravdu žil, dokud se o dalším Halloweenu neupil.

Světlo na věčné putování

Po smrti však jeho duši nastala potíž, protože v nebi o ni nestáli (v životě nic dobrého věru neudělal), a peklo se jí zřeklo. Stal se z něj nemrtvý neživý věčný tulák. Napálený čert mu dal na to putování pár žhavých uhlíků ve vydlabaném tuřínu, aby měl alespoň trochu tepla a mohl si svítit na cestu. A lidé takové Jackovy svítilny z brambor, řepy a hlavně z dýní dávají od těch dob o Halloweenu ke dveřím, na okna a do zahrad, aby v plamínku třepetajícím se uvnitř žíznivý tulák Jack konečně došel do nějakého cíle.




Leave a Reply

Your email address will not be published.

Ochrana proti spamovým robotům Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.