Adventní kalendář v košíku

Dnes mu říkáme prostě kalendář, ale ten první se jmenoval úžasně poeticky – V zemi Ježíškově! V podstatě se ovšem jednalo o vystřihovánku. Adventní kalendář slouží k odpočítávání dnů adventu zbývajících k Štědrému dnu. Dospělákům totiž, s vědomím toho, co všechno ještě musí stihnout, prosincové dny utíkají chvatně, zatím co dětem se zoufale vlekou. Adventní kalendář ale čas pravidelně ukrajuje a zpříjemňuje jim tak čekání na Ježíška. Krámy jsou nějakých kalendářů plné, ale jsou v podstatě všechny na jedno brdo, proto se v mnoha rodinách adventní kalendáře vyrábějí doma. 

Continue reading




Adventní kalendář

Jdou vám na nervy strakaté adventní kalendáře s čokoládičkami na každý den od počátku prosince až do Vánoc, kterých každoročně nabízejí spousty obchodní řetězce?  V podstatě jsou všechny stejné. Adventní kalendáře vznikl na začátku minulého století v Německu. První se jmenoval se V zemi Ježíškově. Nebyl ale ještě plněn žádnými sladkostmi, s tím se začalo až po druhé světové válce. Tenkrát se  jednalo se o vystřihovánky pro každý den. Později kalendáře připravovali i uznávaní malíři a byla to taková malá umělecká dílka. Jejich smysl byl stejný jako dnes – měly  zkrátit dětem dlouhé čekání na Ježíška – vždyť bezmála měsíc do stromečku může být pro děcko čas dlouhý k nepřečkání!

Continue reading

Korálkování je i pro úplné začátečníky

náušnice z korálků

Udělat si šperk jaký nemá nikdo jiný je výzva, ale náš výrobek se může stát i originálním dárkem. Když se povede, bude radost dvoustranná. Korálkování je tvorba dekorací a šperků, třeba prstenů, náramků, náušnic, náhrdelníků nebo broží. Podle vybraného materiálu můžeme stvořit ozdoby pro všední den i pro svátek. Můžeme si tak opatřit celé sady unikátních šperků třeba na svatbu, promoci nebo životní jubilea. Nikdy nikdo nebude mít stejné… Ačkoliv lidé přistupují k tvůrčí hře s korálky různě – jedny uklidňuje, zatímco druzí se nad nimravou prací a neposlušnými prsty rozčilují – pokud výsledek dopadne podle našich představ, staneme se středem pozornosti a zahřeje nás i uspokojení, že jsme to zvládli. Korálkování je radost!

Continue reading

Červený podzimní věnec

Židé ve staré hebrejštině výraz pro růži nemají, protože do Palestiny přišla až z Persie. Kde se tedy v Kralické bibli mluví o růži, jedná se zřejmě o překladatelský lapsus, protože jde podle znalců buď o narcis (Narcissus), ocún jesenní (Colchium), nebo o šáchor (Cyperus). Podle muslimů prý růže vyrostla z kapky Mohamedova potu a v křesťanství zase patří k atributům Panny Marie. Alchymistům je symbol růže znakem dokončení Velkého díla jímž byl Opus Magnum čili Kámen mudrců. Tak bychom mohli pokračovat dále. Hle jak vznešený je trnitý keř rostoucí na neúrodných stráních a kolem smetišť! Nese zdraví i krásu. Co na tom, že při neopatrném sběru jásavě červených plodů si často rozpícháme ruce do krvava.

Continue reading

Ruční papír: něco z historie

V Indii psali na oloupanou březovou kůru, kterou stáhli ze dřeva v metrových pásech, vymáčeli v oleji, usušili a vyleštili. Jinde na palmové listy, vydělanou jelení kůži, a to už nemluvíme o tabulkách hliněných či dřevěných a destičkách z různých kovů, ba i ze zlata. Šáchor, třtina, které se dobře daří i u nás jako pokojové rostlině, byl pro písemnictví nejužívanější rostlinou starověku. Egyptský Cyperus papyrus roste v deltě na Nilu až šestimetrový, a ač náš papír má s původním papyrem už málo společného, dostal jméno po něm.

Continue reading

Gobelín a tapisérie

gobelínTkaný koberec, půvabná tapisérie, předložka či moderní závěs se mohou stát okrasou i praktickým doplňkem každého bytu. Jsou vhodné i jako milý dárek. Tkaní přitom není rukodělná činnost z pohádek či odkudsi z šera věků – soustředěné tkadleny zabrané samotné do práce i spojené v družné besedě jako v kroužku dávných vyšívaček si tímto způsobem krátí čas  nejen v místnosti za zimních večerů, ale třeba pod stromy na zahradě. Je nezpochybnitelné, že při tvorbě libovolných fantazijních motivů touto prastarou technikou si  úžasně odpočineme. 

Continue reading

Barvení našich babiček

Antika nebyla bílá, středověk temný, ani národní obrození klasicisticky střízlivě šedé, jak by se nám mohlo zdát: historie prostě byla strakatá. Prokazuje to průzkum ztracené polychromie soch ze starého Řecka i těch na Karlově mostě, a že si je jinak než jak vypadají dnes představit neumíme, neznamená, že nebyly barevné. I lidé se oblékaly pestřeji, než bychom si myslili. Jak to dělali a čím látky barvili, když ještě nebyla „Duha – šatů vzpruha“ ani jiné zázraky chemie?

Continue reading

Tkaní na karetkách

karetky

Výsledky šikovnosti našich předků se snaží zachytit a zdokumentovat stále rostoucí skupina milovníků starých řemesel. Díky nim roste zájem o obory ještě před časem zdánlivě odsouzené k zapomenutí. V žádném případě se nejedná o muzejní exponáty či pouťové atrakce, význam těchto dovedností, postupů i konkrétních věcí můžeme ocenit v každodenním praktickém životě. Jednou z nich je například tkaní na karetkách. Jeho nejstarším dokladem je pětimetrový 3200 let starý tak zvaný Ramsesův pás z královské hrobky, který byl utkán byl na třech stech karetkách.   Continue reading

Tis a dušičkové věnce

Pokud vás zajímá morbidní důvod, proč byl vysazován na hřbitovech od nepaměti tis, vězte, že k tomu naše předky vedla vynikající schopnost jeho hustých větví dobře zachycovat hnilobný dech zemřelých, který z hrobů stoupá po západu slunce. (Nejspíš jste si doposud mysleli, že je to mlha. Omyl.) Tis ale není jen a pouze hřbitovní dřevina. Nelze mu upřít vznešenost. Vždyť sídlo severských bohů Asgard je hned za duhovým mostem také obklopené tisovým lesem. Ale pozor – kdo pod tisem usne, zemře. Strom často s více kmeny a uvnitř vykotlaný tak, že nelze podle letokruhů dobře spočítat jeho věk, si pro jeho plody oblíbili traviči, kteří jimi odpravili keltského krále Catibula, a také vojáci, protože v jeho šťávě máčeli ostří mečů a hroty šípů.

Continue reading

Tkaní na tkalcovském stavu

Tkaní je textilní technika jen s mírnou nadsázkou stará jako lidstvo. Slouží odborně řečeno ke zhotovení tkanin křížením osnovních nití s nitmi útkovými. Tuto činnost si lidé již od sedmého tisíciletí před naším letopočtem usnadňuje nástrojem zvaným tkalcovský stav. V současné době se ruční tkalcovské stavy využívají převážně v malovýrobě a zájmové činnosti pro tkaní běhounů a předložek, hadráků, gobelínů a dalších bytových textilních doplňků. Zkusit si práci i s takovým malým tkalcovským stavem představuje zážitek.

Continue reading

Textilní aplikace a záplaty

Aplikace je textilní technika, při které látkový motiv našíváme na podkladovou látku. Což dobře uplatníme při dekorování oblečení, kdy i z konfekčního kousku uděláme svébytný originál. Nebo aplikací ozdobíme  textilní bytové doplňky – například ubrusy, přehozy, prostírky a další. Zvolíme-li vhodné obrázky, vylepšíme jimi osobitě oblečení a textilní doplňky pro děti. Ty si takové kousky zpravidla zamilují. Kromě dekoračního efektu lze však aplikace využít i navýsost prakticky – totiž záplatovat jimi díry nejen na dětském oblečení.

Continue reading

Ebru – malování na vodě

Říká se, že papír vynalezl velitel císařského arzenálu a inspektor zbraní Cchai Luna v pozdním období dynastie Chan. Spíš ale popsal a zdokonalil to, na co lidé přišli už před ním. Technologie výroby papíru z rostlinných vláken – z bambusu, lnu a konopí, byla předpokladem vzniku techniky „suminagaši“, což byl předchůdce mramorování archů, které jinak měly přirozenou přírodní barvu. Mramorování, tedy otisk toho, co jsme namalovali na vodní hladinu, je tedy velmi stará výtvarná technika. Naprosto kouzlit se s ní dá způsobem „ebru“. To se ale přeneseme nejen v čase, ale i z Dálného Východu do Turecka.

Continue reading

Jak funguje lapač snů

Začala to prý indiánská babička s kůží scvrklou jako staré jablko, kterou moc zlobilo uvřeštěné vnouče. Nespalo klidně. My bychom mu sahali na bříško a snažili se změřit mu teplotu, ale ta stará Indiánka věděla své a nezpochybnitelným způsobem poznala, oč se jedná : jsou to špatné sny, které na dítě posílají zlí duchové, a s tím je třeba něco udělat. A hned začala hledat kousky kůže, korálky a pestrá pírka. Taková prkotina jako vrtící se budoucí velký lovec není totiž na to budit šamana či dlouze bubnovat na tamtam. Stačí vyrobit lapač snů – a to přece zvládne i stará bába.

Continue reading

Obrázky na zdi aneb Jak vyrobit paspartu

Obrazy máme adjustované od profesionálních rámařů, ale sešlo se nám několik věci, jimiž bychom si chtěli připomenout něco milého, anebo se nám prostě líbí. Je to pár výtvarných pokusů našich kdysi malých dětí, fotka z dovolené, senzačně vybarvený javorový list, paličkovaná krajka a nějaké drobné grafiky. Ostatně si sami dosaďte, co by vám na stěně udělalo radost. Pod sklem nebo v zajímavé paspartě ty věci určitě vyniknou. Je těžké je podomácku zapaspartovat?

Continue reading

Jako babiččina krabice na klobouky

Žijeme s prominutím v krabicích, a hranatými krabicemi – v reálném i přeneseném smyslu – se také obklopujeme. Je to praktické. Krabice nejsou rozmarné, ale vnášejí do našich neučesaných životů řád. Taky se do nich nejvíc vejde… a kolik se jen krabic vejde do krabice! Zkuste ale být trochu nepraktičtí a vzpomeňte si na ohromující dojem, jaký ve vás vyvolalo první setkání s babiččinou krabicí na klobouky, objevenou ve skříni. Vymizely stejně, jako podivuhodné klobouky a babičky. (Kdo neměl předka s kloboukovou krabicí, mohl podobný úžas prožít ve špajzu nad pestrou plechovou dózou na čaj nebo cukrlátka.)

Continue reading

Jako pavouci čili Škola síťování

Pozorovali jste někde u moře rybáře vyrábějící nebo opravující sítě? Málokterá činnost přináší tolik vnitřního klidu jako právě síťování. Vyžaduje ovšem soustředění, protože opravy chyb a špatně uvázaných uzlů jsou obtížné, neřku-li nemožné. Někdo může síťování dokonce považovat za způsob meditace. Proč ne? U Železničního mostu na pražské Výtoni nad náplavkou, kde se kdysi převazovaly vory, sedával Podskalák v placaté čepici se štítkem, cucal viržinko a s nehnutou tváří soukal svou síť. Na co? Kdo ví – vory pod výtoňským vodočtem odpluly do nicoty a vyhlášenou pochoutku – grundle tu do sítí už dávno nikdo nelovil.

Continue reading

Dejte vejce malovaný (1)

Kdyby přírodní barviva byla opravdu tak ideální, jak se občas dozvídáme ze statí a vystoupení biověrozvěstů a ekovizionářů, asi by se lidstvo po staletí nemořilo s tím, jak vymyslet barvy, které by byly z celé řadě stránek lepší: zářivější, trvalejší, rychleji působící a nebo třeba barvící za studena. Pravdou ovšem je, že v případě tradičních technik zdobení zvykoslovných předmětů spojených třeba s Velikonocemi jsou klasické způsoby dekorování v podstatě nezastupitelné.

Continue reading

Velikonoční hnízda

Do zmrzlého ticha sem tam zakrákaly peroucí se vrány. A najednou to venku cvrliká, až uši bolí. Kdo by měl ale výhrady vůči ptačímu zpěvu a datlímu bubnování? Když se lidé svlékají a větvičky oblékají, přichází totiž jaro. Malí ptáčci si vzpomněli, proč je lidé nazvali pěvci. Z cest se vracejí tažné druhy. Zájem o přežití jedince přehlušila starost o pokračování rodu. Tak začíná velké namlouvání, stavba hnízd, kladení vajec a první hodiny výuky umění létat.

Continue reading

Dětské kraslice aneb Herkulova polepovaná vejce

Požehnané jsou Velikonoce, do jejichž přípravy zapojíme děti, protože všechny nejsou jen vzteklými spratky neschopnými soustředěné činnosti vlastníma rukama. Některé nás dokonce dojmou a překvapí výjimečným soustředěním a pečlivostí. Tak toho využijme. I pro ně budou svátky na nichž se nějakým způsobem podíleli zas o kousek svátečnější. Pokud je ale tvůrčí práce nebaví, nechme je být: z dcerek, které máma nutila jednotit mrkev, zpravidla nevyrostou přesvědčené zahradnice a synkové nedobrovolně s tátou lepící křídlo leteckého modelu nestanou se milovníky balsy.

Continue reading