Tři morytáty o čapích hnízdech

Jaro, Velikonoce a přílet čápů (Ciconia ciconia nebo Ciconia alba) patří k sobě, protože první potvrzuje druhé a podmiňuje třetí. Pravidelnost cestovního řádu našich čápů napříč dvěma kontinenty je udivující stejně jako fakt, jak nebezpečnou cestu a kolik času musejí zvládnout pro to, aby zde a nikde jinde obnovili svůj rod. Tak nějak to bere u srdce, když si člověk uvědomí, že se trmácejí vzdušnými proudy a napříč povětrnostních front, i když jinde a blíž jejich zimovišti mají víc žab, přátelštější počasí i lepší vládu… a tak.

Continue reading




Velký týden čili Velikonoce jsou už opravdu za dveřmi

Nebudeme se dnes trápit rozvažováním nad tím, co všechno jsme ještě nestačili uklidit a co tedy odložit a nad čím raději zavřít oči. Vždyť tradiční Velikonoce i předsváteční čas plnily jaksi mimoděk hned celou řadu funkcí. Například Půst probíhal v době, kdy toho stejně ve stodole ani ve stájích moc nebylo, mláďata teprve přicházela na náš drsný svět a vítat je ještě s nožem v ruce jistě nikdo nechtěl. A provětrat pořádným průvanem a uklidit dům, všechno na sklonku nebo už po skončení topné sezony vymést a někdy i vybílit, už také bylo potřeba. S tím nepochybně spojené velké prádlo zase vonělo jarním vzduchem. Za podivné vzrušení mohly i prodlužující se dny a probuzené hormony.

Continue reading

Trochu o půstu

Půst je záležitost dobrovolná, tedy nikoliv vynucená okolnostmi. Když vám kručí v břiše a polykáte naprázdno, až se vám hýbou uši, dumáte nad tím, co byste si dali a myslíte žaludkem, správný půst to tedy rozhodně není. Hladovění byste neměli vnímat – dokonce si ho máte užívat! Tvrdí to nejen vyznavači řady religií,  jejichž je půst součástí: i když se vzájemně často “nemusí”, křesťani všech směrů, Židé, muslimové i buddhisté v názor na užitečnost půstu jsou zajedno. Dietologové až tak unisono nezní, ale o důležitosti nějaké formy střídmosti pro naše zdraví nepochybují.

Continue reading

Jen tak o MDŽ čili Chleba a růže

Svůj svátek slavily již provdané antické Řekyně a to v říjnu krátce před setím ozimů. Podobný římský svátek – Matronalie – se odehrával počátkem jara. Jednalo se vlastně o oslavu Junony Luciny spojený s květinovými oběťmi pro dobro rodinného krbu a zdárné porody, ostatně básně ke cti této události psal i Ovidius. My máme Mezinárodní den žen, ale víte jak se slovo žena napíše opravdu mezinárodně? Osvěžte si pro jistotu paměť: německy je to Frau a anglicky woman, francouzsky femme a italsky donna. Finsky nainen, polsky kobieta, maďarsky , španělsky mujer, holandsky vrouw a dánsky? To byste nejspíš neuhodli – kvinde!
Continue reading

Někdo to rád horké aneb Valentýnský masakr

Na vchod do skladiště a garáže v protějším domě s číslem 2122 bylo přes úzkou uličku ležící kolmo k North Clark Street dobře vidět. Nejdřív přišel muž s chlupatým psiskem. Po jednom se pak do skladiště trousili další chlápci. Poslední do garáže vstoupil ramenáč  v zimníku se světle šedou kožešinoua v klobouku, jaký u nás nosili v šedesátých letech minulého století straničtí tajemníci.  Člověk, jenž  vchod do skladiště sledoval, rychle vytočil telefonní číslo.  Sluchátko někdo zvedl okamžitě. “Přišel,” oznámil muž do telefonu. A hlas na druhém konci drátu řekl: „Spusťte to“.

Continue reading

Jak se slavil strakatý Masopust

Od Tří králů až do Popeleční středy se počítá rozverné masopustní období, což je čas zabíjaček, hostin, svateb a strakatých průvodů. Vlastnímu Masopustu pak předchází Tučný čtvrtek, což je den koblih. Následující neděle pak patří plesům a tancovačkám. V pondělí se baví ženatí a vdané, a v úterý by měly obcházet dědinu průvody s rozvernými maskami. Na následující zábavě veselí vrcholí, protože o půlnoci ponocný troubením Masopust ukončí. Muzikanti symbolicky pochovají basu a zavřou ji do skříně: následující Popeleční středou totiž skončí veškerá legrace a začne čtyřicetidenní předvelikonoční půst.

Continue reading

POUR FÉLICITER…a recept na báječné tyčinky

Aby mohl nový rok začít, musí ten předchozí skončit. Ať už se to sběratelům medailí líbí čili nic, je relativní důležitost prvního a posledního vlastně stejná, což je zajímavý námět k přemýšlení pro chvíle, kdy bychom se snad chtěli nechat unést pýchou a nebo přezíráním. Nostalgické loučení s tím, co už se nevrátí a sláva a radost nad přicházejícím, o kterém toho zatím moc nevíme, je pravidelně se opakujícím bláznovstvím spojeným s výměnou kalendáře. Ale kde se vlastně vzal silvestr a proč nový rok začíná prvním lednem?

Continue reading

Něco málo o Adventu

advent

„Advent je tady!“ Tohle poselství na nás z výloh obchodních chrámů křičí výhružně s nepříliš skrytým podtónem: „Máš už nakoupeno? A zbyly ti ještě peníze? Tak sem s nimi – splníme ti každé přání. A jestli už nemáš, půjč si, Advent je jen jednou v roce…, a končí Štědrým večerem. Utratils opravdu dost, aby tví blízcí byli opravdu, ale opravdu dost šťastní?“ Advent (z latinského slova adventus) znamená příchod. Čeho ale? Continue reading

Kostky jsou vrženy čili Umíš hrát v kostky?

Pokud si někdo myslí, že na své cestě k absolutní moci se Gaius Julius Caesar – miláček davů (dnes by mu jedovatí komentátoři dali nálepku populisty), jinak voják a politik, musel radit s náhodou, byl by bezpochyby na omylu. „Kostky jsou vrženy“ je to samé jako nastoupit cestu, z níž to zpátky nejde. A „překročit Rubikon“ znamená v podstatě totéž, protože tato říčka vyznačovala vnitřní hranici mezi římskou říší a předalpinskou Galií, kde se měl Caesar oné hry v kostky dopustit.

Continue reading

Když zlobí termostatický ventil

ventil termohlavice

Proč zrovna tenhle zatracený radiátor netopí? Jestli se v jinak bezvadně fungujícím systému ústředního topení nachází jeden jediný studený radiátor, je možné, že někdo (u staršího typu) prostě otočil kolečkem, tedy správně ručním ventilem. Nebo (tam, kde jsme „kolečko“ nahradili termoregulačním ventilem) se přesvědčíme, zda je otevřen a nastavíme ho na vyšší teplotu. Ale co když se ventil ucpal?

Continue reading

Velikonoční kouzla dávných Slovanů

jaro

Jarní svátky – především rovnodennost a Velikonoce – přinášejí spoustu původem velmi starobylých zvyků. Jestliže se dnes stalo časté přijímání „dobré“ energie z objímání rašících stromů vězte, že dřív tomu bylo i naopak. V předjaří se naši předkové tulili k osikám, aby nově se rozproudivší míza odebrala z jejich těl všechno „zlé“ co se v nich během dlouhé zimy nastřádalo. Zvyk zřejmě míchá pohanské vzývání stromů v posvátných hájích s ranou křesťanskou tradicí – jak je totiž známo, zrádný Kristův učedník Jidáš se oběsil na osice.

Continue reading

Jen tak čili Valentýnský pelmel

Zatímco správci silnic den čtrnáctého února proklínají, květináři ho milují. V kalendáři se skví jméno světce Valentýna a podle dlouhodobých záznamů se květinářům významně zvyšují tržby, zatímco právě k tomuto datu dochází k přílivu chladného vzduchu, tzv. evropskému zimnímu monzunu, což děsí nejen silničáře. Jedná se zpravidla o jeden z posledních náporů mrazivého počasí. Terminus technicus zní valentýnská zima a ne nadarmo se říká, že „na svatého Valentýna zamrzne i kolo mlýna“. Vždyť právě k tomuto dni je připsána nejnižší teplota, naměřená na našem území – minus 42,2 od Stecherova mlýna u Českých Budějovic z roku 1929.

Continue reading

Dřevo na uzení a grilovačku

Na klasické salaši se udí všechno, včetně ovčáků. Zhruba od svátku svaté Žofie (15. května) na polanách pasou až do Václava (29. září). Celou tu dobu má v kolibě hořet malý oheň, který nesmí vyhasnout – ať doutná aspoň v oharcích! Na ohníčku se připravuje jídlo, ohřívá voda, sedí se kolem a tlachá a pod střechou visí klobásy, špek a především salašnický produkt – oštiepok. Prakticky pořád se tam válí kouř, zároveň se hodně větrá a to jak dveřmi, tak děravou střechou a stěnami sezonního příbytku. Lehký studený kouř a jeho dlouhodobé působení dodávají výrobkům nenapodobitelnou chuť a vůni. A přitom se na horách zpravidla topí smrkem, který se podle městských frňáků prý k uzení vůbec, ale vůbec nehodí.

Continue reading

Jen tak čili nejen o očistě ohněm

Některé mají na nose bradavici z níž roste kozí chlup, ale jiné jsou nad očekávání půvabné. A umí prý úžasné věci: udělat mohou bouři s blesky a hromobitím, vichřici i kroupy. Plaší koně a kravám ve vemeni sráží mléko. Dovedou uřknout i nenarozený plod a vůbec přivolávat nemoci. Sbírají bylinky a na lásku vaří lektvary. Jsou prostě jiné, což lidi dráždí. V méně tolerantních dobách končily v očistném ohni pomatené ženské, báby kořenářky, ctnostné i prostopášnice – ona se už na mučidlech k čemukoliv přiznala každá. Pak už jí jen čekala planoucí hranice.

Continue reading

Pour Féliciter aneb Pražené mandle

Aby nový rok nebyl horší, než ten odcházející…

Věříme, že se vám Vánoce povedly. I my měli prázdniny (nebo dovolenou – jak je komu libo) a dneškem se s Našimi hobby vracíme. Ať se vám i  letos tady líbí.  Budeme přinášet nové věci a staré stránky opět postupně aktualizovat, protože v každém oboru je spousta novinek  a občas se něco nového naučíme nebo objevíme věc, postup, místo, příběh nebo recept, o kterém doufáme,  že vás může zajímat a nebo inspirovat. A samozřejmě děkujeme za dosavadní přízeň. Je fajn vědět, že co děláte, má smysl.

Continue reading

Jen tak: Mikulášské desatero

1.
V předvečer svátku svatého Mikuláše navštěvuje světec v doprovodu Anděla a Čerta děti a obdarovává je. Zpravidla tak činí do punčochy za oknem, může ovšem přijít i se svým doprovodem osobně. V starých dobách obcházel české a moravské dědiny. Ať již mikulášskou brigádu najímáte a nebo se na akci sami aktivně podílíte, přistupte k ní odpovědně. Ne každý vnímá rej Mikulášů s doprovodem v návaznosti na folklorní tradici, ne nepodstatná část obyvatelstva v něm vidí svým způsobem institucializovanou žebrotu. Nezvoňte tam, kam jste nebyli zváni. Někde mají opravdu zlé psy!

Continue reading

Kámen v domě čili O pyramidách a kuchyňské desce

Když říkáme pyramidy, myslíme pyramidy, a když kuchyňský stůl, myslíme jeho pracovní desku. Co ale mohou mít společného? Například materiál. Kámen je v našem vnímání synonymem trvanlivosti hraničící s věčností – jako pyramidy. Ale jaký kámen? I umělý. V kterémžto tvrzení není nic proti smyslu pyramid, neboť se ukazuje, že některé věci mohou být jinak, než jsme si léta mysleli (- ale k našemu dobru).

Continue reading

…až přijde tma a začnem se bát…

Odkud se vzalo světlo svíček, které na přelomu října a listopadu vytváří nad tichými nekropolemi – městy mrtvých – podivnou auru? Proč chodíme na hřbitovy právě v tyto dny? V našich zeměpisných šířkách se zádumčivou náladou souzní zpravidla i počasí, mlha a vůně tlejícího listí. Keltové věřili, že o svátku Samhain k zapáleným hranicím přilákají duše lidí, kteří během roku z tohoto světa odešli, ale stále čekají, až se jim otevřou brány Věčnosti. S tím souvisí jak trochu bláznivá halloweenská tradice svítících dýní, tak den po svátku Všech svatých i Památka zesnulých čili Dušičky.

Continue reading

Polské pohlednice

Prázdniny otevřely léto. Nejspíš už většina z vás odškrtává položky z cestovní mapy: Jasně – „jestliže je úterý, musíme být v Belgii“, (ale spíš v teplejších krajinách a bez turistického dostihu, jen s lenivým povalováním na pláži). Ovšem už tak říkajíc za humny toho můžete najít spoustu zajímavého a taky krásného. Netajíme, že máme slabost pro Polsko. Z důvodů kulturních i historických, i z toho, jak se prolíná co je podobné, a co je někdy zaskakujícím způsobem odlišné. Chceme vás inspirovat k návštěvě zvláště dvou oblastí. Mazurských jezer (zkuste ochutnávku ZDE, případně ZDE, nebo pro fanoušky novějších dějin ZDE. Druhým tipem je baltský přístavu Gdaňsk. (TADY najdete něco o pirátech, TADY o ponorkách, a TADY o trpaslíkovi Oskarovi, plechovém bubínku a jeho spisovatelském otci – gdaňském rodákovi.)