Karel Hynek Mácha ve svém Máji popsal české nebe v Středohoří trefně: „ Po modrém blankytu bělavé páry hynou, / lehounký větřík s nimi hraje / a vysoko – v daleké kraje / bílé obláčky dálným nebem plynou…“ V básni po nich vězeň posílá pozdrav. My se jich zpravidla jen méně romanticky ptáme: „Tak co, máme vytáhnout deštík, nebo z tohohle mraku pršet nebude?“
Když vyhořelo na sklonku devatenáctého století převážně dřevěné Chicago, nově se na spáleništi začalo stavět z trvanlivějších materiálů. Právě zde roku 1885 postavili pro jednu pojišťovnu úplně první mrakodrap na světě. O konstrukci se psalo jako o vrcholu odvahy, ač z našeho dnešního pohledu měřil směšných dvaačtyřicet metrů. Jak se ale na stísněných parcelách prudce rostoucích měst začaly vztyčovat další a další vzájemně si stínící budovy, v bytech a kancelářích byla stále větší nouze o světlo. A tak se narodily luxfery.
Celý článek
Nic naplat, klasická dřevná okna – třeba na chalupě – mají nepopiratelný půvab, ale potřebují po čase údržbu. Natírání oken ale není zase tak složité, jak na první pohled vypadá – nejtěžší je se rozhodnout a obtížné může být i zbavit se starého oprýskaného nátěru. Ale i to s dnešními moderními prostředky (vedle špachtle pomůže nám „barvožrout“ nebo horkovzdušná pistole) jistě zvládneme. Když už se do oken pustíme, měli bychom si dát opravdu záležet, abychom nemuseli nátěry každou chvíli obnovovat – vytahovat se výsledkem sice nejspíš budeme, ale sama práce zase taková rozkoš není. Pokud to uděláme pořádně, budou naše okenní rámy pěkné a odolné vůči agresivním povětrnostním vlivům.
Již staří Římané… Když začneme takhle, asi část lidí už dopředu otrávíme, ale je to fakt: rozebíratelné spoje používaly již římské legie. Jako předvoj sevřených šiků pod jejichž krokem se chvěla Evropa šly ženijní oddíly, které stavěly cesty, opevnění i obléhací stroje. Část konstrukcí sice budovaly na místě z toho, co les dal, ale část vozily sebou. A nejen mosty – legionářští velitelé na svých taženích využívali i skládací nábytek.
Samozřejmě, že nás zajímá, když už se tak stalo, proč se to stalo – i u nových domů totiž fasádní omítky prostě praskají. A je to k vzteku, když dům ještě svítí novotou. Příčin může být mnoho, například nedodržení technologie, chyby v podkladu, nerespektování časových limitů, práce za špatného počasí, spěch při předávání staveb uživateli. Důležité je ovšem tyto vlasové trhlinky odstranit.
Na našem kuchyňském stole jakoby byly skoro samí přistěhovalci: při pátrání po původu spousty bylin, které už v našem jídelníčku zdomácněly, se zpravidla dostaneme do teplého Středomoří a pak ještě dál na východ. Platí to snad také o na pohled nenápadné pažitce (Allium schoenoprassum)? Ne. Trávu zmíněnou v titulku jen připomíná, je ale příbuzná s česnekem, a podle všeho je u nás skutečně už od pradávna doma – ovšem zrovna tak jako v Himalájích nebo Skalistých horách. Divoce roste i v Africe nebo v Austrálii. Když řekneme, že je stará jako svět, zřejmě se moc nespleteme.
Když už v nějakém hnutí mysli zpytujeme svědomí, co bychom dělat měli a co neděláme, nezapomínejme na okapy (pokud je ovšem máme). Dobré je totiž prohlédnout tyhle roury a žlaby dvakrát ročně, zjara a před zimou, a přitom je vyčistit od napadaného listí, starých ptačích hnízd a vůbec. Pokud nejsou střešní žlaby řádně opečovávány, mohou se to totiž majitelům domů, chalup i chat šeredně vymstít. Ucpané, děravé nebo mizerně upevněné nesplní to, co mají, tedy neochrání fasádu – jenže už jsme takoví, že jen málokomu se chce šaškovat na vratkém žebříku, když ještě do baráku neteče.
Dříve se šetřilo každým kouskem textilu: z obnošených strakatých košil a šatů se vytvářely technikou patchworku (jak vyrobíme patchworkový polštář píšeme ZDE)nejrůznější přikrývky a polštáře a z ještě obnošenějšího šatstva nebo starých povlaků koberce hadráky. Zvláštní kategorii zařizovacích předmětů tvoří copánkové koberečky. Pomoct vám s jejich výrobou mohou i děti, pro něž pletení textilních „copů“ může představovat fajn zábavu.
Záclony a závěsy obvykle věšíme na konzole s kolejničkami z kovu nebo plastu, nebo na jednoduché či dvojité závěsové tyče, které můžeme koupit v mnoha velikostech i z různých materiálů. Je to totiž tak, že móda nemóda a trendy netrendy, bez tohoto bytového textilu působí na většinu z nás byt nepřirozeně holý a tak trochu smutný.
Tepelná čerpadla představují naprosto nejmodernější možnost vytápění jakéhokoli interiéru a také ohřívání teplé vody. Na otázku, proč je ještě nemají všichni lidé ve své domácnosti, bychom mohli odpovědět docela jednoduše, jelikož nám může odpovědi dát již samotná pořizovací cena tepelného čerpadla.
Také marně přemýšlíte, co koupit svému muži, příteli či kamarádovi k narozeninám či jiné významné události? A zdají se vám, stejně tak jako mužům, všechny „měkké“ dárky, kosmetika a potřebné věci do domácnosti nudné a bez nápadu? Potom sáhněte po něčem netradičním, originálním a typické mužském. A jaké aktivity by to měly být? Co třeba indoor skydiving, tandemový seskok nebo let balónem? Muži rádi překonávají své schopnosti a zkouší nepoznané. Proto je adrenalin láká a rádi se vydávají vstříc novým zážitkům a dobrodružství. A tak jim ho dopřejte. Uvidíte, že darováním zážitku neuděláte chybu a muže určitě potěšíte.
Lidé řadí mezi své koníčky různé zájmy. Někdo rád tráví svůj volný čas čtení nejrůznějších napínavých knih, jiný si rád zajde za kulturou a při té příležitosti navštíví rád velké spektrum historických památek, či koncertů nebo shlédne filmy svého oblíbeného žánru.
Jiří Suchý zpíval „Koupil jsem si knot, snad mi přijde vhod“. Kdo ví, možná nás tím chtěl ponouknout k domácí výrobě samozavlažovacího truhlíku. Jejich nabídka v krámech je dost velká, ale třeba si je budeme chtít vyrobit sami buď protože máme staré truhlíky či se nám ty kupované zrovna nehodí rozměrově. A dost častou motivací může být, že „tohle“ přece zvládneme taky.
Dlouho se za ideál považovalo lůžkoviny přes den uklízet do peřiňáku a popravdě řečeno v malých bytech bez samostatných ložnic ani jiné řešení nebylo. Lékaři z toho nejásali, protože peřiny a polštáře by se měly vyvětrat a ne cpát do bedny či šuplíku pod postelí. Pokud nám lůžko přes den neslouží jako gauč či válenda prostě je vyvětráme, usteleme a postel zakryjeme. Čím? Přehozem. Přes postel ho dáváme hlavně z důvodů estetických, ale také proto, že lůžkoviny chrání.
Až se zima zeptá, co kdo dělal na jaře, někteří budou jen spokojeně na břiše točit palci a řeknou: „Sázeli jsme topoly.“ Pokud vám odpověď přijde ulítlá, vězte, že nikoliv, protože ti prozíraví jedinci se relativně brzy nebudou rozčilovat nad krvavými platbami za teplo. Ale s rychle rostoucími dřevinami je to jako s momentálně proklínanou fotovoltaikou: když je něčeho moc, tak toho prostě může být příliš.
Jednoho dne to přijde našim parketám už běžná péče nebude stačit, pokud na nich nebudou zrovna šrámy a jiné významné kazy, budou takové nijaké a ošlapané jako staré schody. Co naplat - nezbude, než je zbrousit a navoskovat nebo natřít. Broušení podlah není prací snadnou a upřímně řečeno, málokdo ji napoprvé dobře zvládne. Chce to cvik. Ale spolu to zvládneme.
Jakmile se skutečně oteplí – podle rozmarů počasí někdy již v druhé půli dubna, nejpozději však, když nám zmrzlí muži ukážou záda – měli bychom na okna a balkony umístit květinami osázené truhlíky. Sousedé už je tam mají? No dobře, ale naše budou hezčí! A aby taky ne – při správné péči se za krátkou dobu dočkáme záplavy květů.
Než okna a balkony domů zazáří pestrými květy, které budou přetékat z truhlíků a závěsných nádob v bohatých kaskádách, čeká nás trochu práce. Pokud jsme si je sami nevypěstovali, musíme vybrat a koupit sazenice, opatřit pro ně adekvátní zeminu a nádoby. To je začátek, když ho dobře zvládneme, pak už budeme celou sezonu jen zalévat , hnojit, kochat se v barvách a vonět si pěkně pod nos.
Je pozoruhodné, že ačkoliv jsme coby národ považováni bezmála za pohany, boží milosti jsou nám blízké. Jen si pod tím pojmem každý představuje něco jiného. I ti, kdo jsou na hony vzdáleni duchovním sférám a spíš, jak se říká, myslí jen na ten žvanec, mají na boží milosti recept přinejmenším trojí a nejméně dvojí na jejich finální přípravu.
Myslet si že řečený způsob pěšího pohybu má něco společného s nordickou rasou, by bylo zpozdilé: tato sportovní disciplina se správně nazývá severskou čili hůlkovou chůzí. Přitom jdete víceméně obyčejně, snad jen svižnějším tempem, ale víc zapojujete paže. Máte totiž speciální hůlky. Díky chození si lépe udržujete kondici a dokonce můžete zhubnout – z obyčejného přesunu odněkud někam vlastní silou se stane prokazatelně účinná forma pohybu. Při nordic walkingu spálíte až o čtyřicet procent více kalorií než při běžné chůzi.