ŠŤOVÍK – když už kyselé, tak pořádně!

Nenápadná rostlina, do které by leckdo ani nekopl, jeden čas aspirovala na úlohu energetického spasitele, pak zase svět měla chránit před hladem. Její osobitou chuť zná každé dítě zvyklé žvýkat různá stébla a listy – je kyselá, až se z toho mhouří oči. Nevysloužila si žádnou slávu v lidové magii. Kdysi ji používali ranhojiči a v omezené míře nacházela uplatnění v naší kuchyni, kde se ze spousty existujících druhů používá jen šťovík kyselý (obecný) a nebo šťovík menší – ten první roste hlavně na vlhčích lukách a v příkopech, ten druhý na sušších mezích či ve vřesovištích.

Continue reading




Kvete LÍPA!

lípa

Před tím, než se počasí zbláznilo a jaro bylo dlouhé celých čtvrt roku, tedy ještě před érou oteplování, v čase, kdy se červen zlomil do léta, přicházely s vůní kvetoucích lip i prázdniny. Poláci mají po lipách pojmenovaný až červenec – lipiec, ale i tam u Baltu nebo v Mazurském pojezeří mohutné aleje spojující bohatá hospodářství dávných východopruských junkerů rozkvétají teď už na sklonku června. To je doba, kdy lípy mezi hrází Bělečského rybníka a roubeným mlýnem, který už není, nezpívají bratrské žalmy a oněmí, protože včely se pasou jinde. Podle pověstí ve mlýně přenocoval Komenský a v duté lípě se ukrývali tajní evangelíci.  

Continue reading

Výroba týpí (TEEPEE)

Prastará indiánská týpí čili wigwamy zažívají znovuobjevení. Na rozdíl od běžných stanů v nich můžeme koukat do ohně, nebo dokonce pod plátěnou střechou vařit jídlo či něco opékat. Do týpí se také vejde mnohem víc lidí a věcí než do klasického stanu. A co je důležité – je v silách průměrně zdatného jedince si týpí ušít i postavit. Tedy jeho menší verzi, která bezesporu nadchne děti. Při táboření v přírodě nebo jen na zahradě za domem.

Continue reading

Bezový med, smradinková polívka nebo ocet na nohy

bezová šumivá limonáda
Bez černý čili Sambucus nigra nese i nespočet lidových pojmenování jak o tom svědčí už naše povídání o tomto pospolitém tulákovi ze škarp, rumišť a okrajů pasek ZDE . Přidáme ale ještě tři jména: smradinky, bzinu a psí bez. Půvabné, není-liž pravda? Bez je ostatně i keř kultovní. I na něm (jako na asi desítce dalších) ulpělo podezření, že poskytl dřevo tesařům stloukajícím kříž pro nazaretského Mistra zvaného Ježíš. Materiál kříže měl být přitom podle legend totožný s tím, jaký Adam přinesl na Zem, když ho s Evou pro krádež jablek Hospodin vyhnal z ráje. To by tedy znamenalo, že černý bez a Strom poznání dobrého a zlého – malovaný ale evropskými malíři většinou jako jabloň – jedno jsou. Continue reading

Pěstujeme reveň rebarboru a co s ní

„Rhabarbarum vykládá se jako kořen z barbarské krajiny. Přináší se z Indií, z Persie a z troglodytské krajiny, odkavad i jméno má. Neboť troglodyté Barbary sluli, že více brebtali a šeplali než mluvili, v jeskyních toliko bydleli a hadím masem se krmili,“ píše ve svém herbáři botanicus Jan Ondřej Matthioli. Rostlinu však chválí pro nesmírné léčivé vlastnosti, ale připojuje obrázek jiné rebarbory, než z jaké děláme znamenité koláče. Druhů této rostliny je totiž asi šedesát. Naše reveň rebarbora – též rebarbora kadeřavá  nebo zvlněná (Rheum rhabarbarum) je té zobrazené příbuzná.

Continue reading

Okrasné TRÁVY jako solitéry

Okrasné trávy pěstujeme na zahradách především pro elegantní a štíhlé listy, leckdy prohnuté do oblouku i pro zajímavá květenství, tvořící klasy nebo laty. Traviny se vlnily ve větru dlouho před  tím, než do zelených stepí vstoupili se svými klacky naši předci, aby je začali využívat a  udělali na nich svůj pořádek – trochu je vypálili, trochu rozorali a nastavěli do zeleného koberce svá sídla. Trávy pocházejí již z období konce druhohor a podle některých vědců zahájily naši éru, éru savců. Když traviny vyrazí k slunci šťavnatě zelenými výhony, je jaro, pak se provlní létem, a když rozkvetou nazlátlými klasy připomínají, že podzim přichází. Výběr okrasných trav v zahradnictvích je bohatý a pestrý a alespoň některé z nich jsou vhodné do každé zahrady.

Continue reading

Fermentované ovesné vločky a laktobacily

ovesné vločky

„Dóóóst dobrou“ ovesnou kaši jsme si uvařili vlastně ze zbytkového produktu po výrobě osvěžujícího nápoje blízkého turecké a obecně balkánské boze, a když jsme hledali analogie našeho objevu, jako obvykle jsme zjistili, že stejnou kaši jedí ve Skotsku už tisíc let. O fermentované ovesné kaši jsme psali ZDE. V následujících řádcích přidáváme něco lékařských zdůvodnění její prospěšnosti pro náš žaludek a střeva.

Continue reading

Když zlobí termostatický ventil

ventil termohlavice

Proč zrovna tenhle zatracený radiátor netopí? Jestli se v jinak bezvadně fungujícím systému ústředního topení nachází jeden jediný studený radiátor, je možné, že někdo (u staršího typu) prostě otočil kolečkem, tedy správně ručním ventilem. Nebo (tam, kde jsme „kolečko“ nahradili termoregulačním ventilem) se přesvědčíme, zda je otevřen a nastavíme ho na vyšší teplotu. Ale co když se ventil ucpal?

Continue reading

Jak vyměnit radiátor

radiátor

Rozhodnutí padlo: v souvislosti s celkovou modernizací bytu nebo prostě proto, že topení topí málo, případně pohled na starý radiátor nám už připadá nesnesitelný, budeme topné těleso měnit. Je to dobré rozhodnutí. Nové radiátory jsou lehčí, hezčí a hlavně výkonnější. Vybírat je typově celkem z čeho, ceny jsou přijatelné a hlavně při základní zkušenosti s domácími opravami výměnu zvládneme sami – tedy lépe s ještě jedním párem pomocných rukou. Byť ne nezbytně.

Continue reading

Kalendář pro práce s trávníkem

(2011) Trávník v obytné zahradě u domu je jako její zelené srdce: Vzbuzuje ve většině z nás pocit svobody a volnosti pohybu. Pokud je dobře udržovaný, zvyšuje komfort bydlení v domě se zahradou. Okrasný trávník je spíše na ozdobu, a s nadsázkou na něj vstupujeme asi tak často, jako na květinové záhony, kdežto užitkový trávník prostě užíváme – k chůzi, sezení, ležení i hrám. Ukážeme si, jak docílit, aby náš trávník byl hustý a zelený po celou sezonu.

Continue reading

Kam se zahradnickým cajkem

Rozkvetlé mrňavé zahrádky v koloniích jsou pro mnohé z nás azylem klidu a ostrovem blaženosti. Kam ale se všemi těmi zatracenými pytli se substráty, s hnojivy a osivem, s postřiky a jedy, lískami, bednami, bedničkami a květináči, bez nichž všechna ta krása pod našima rukama prostě nevznikne? A nářadí – jak to udělat, abychom stále něco nehledali a o něco nezakopávali? Pro toho, komu už nezbývá místo v zahradním domku nebo aspoň kůlničce (či své vášni holduje jen na balkoně) skoro drama…

Continue reading

Velikonoční dobroty: Ještě pořád ta zatracená vajíčka

Milujeme je všichni, a obzvlášť surrealisté (čehož zářným příkladem je Salvador Dalí), ale nejspíš je nemají rádi ve Velvarech. Tamější slovutné měšťany totiž zvěčnil profesor Jirásek ve Starých pověstech českých jako poplety. Jejich dodávka vajec na stavbu pražského kamenného mostu dojela po klikatých cestách plných výmolů neporušená, ale vejce na tvrdo se do malty nehodila. Zedníci a kameníci pak jistě měli nějaký čas poněkud jednotvárný jídelníček. S obdobným problémem se musíme vypořádat, byla-li naše velikonoční koleda bohatá a nebo jsme naopak počet příchozích koledníků poněkud přecenili.

Continue reading

Chléb náš vezdejší(12): velikonoční pecynek a šoldra

Jarní svátky nemusí na stole výlučně symbolizovat  mazanec. Co si takhle dát  pečivo, které není sladké a navíc obsahuje (jak říkal blahé paměti dědeček) i „něco konkrétního“? Máte, povězeno pěkně  po zaolžansku, pecynek nebo šoldru ve špajzce? Jsou to výrobky krajové kuchyně, v které se k pospolitému užitku sešly přinejmenším tři vlivy.

Continue reading

Pronájem bytu Jihlava

1

Když jsem se před pár lety nastěhoval do Olomouce, myslel jsem si to, že to bude již napořád. Věřil jsem, že se tam usadím, pořídím si byt, časem si k němu pořídím zahrádku a zůstanu zde až do důchodového věku. Dnes, když zde bydlím desátým rokem, se mi zastesklo po rodné Vysočině, po kraji, kde jsem se narodil, vyrůstal a strávil jedny z nejkrásnějších let svého života. Po dlouhém přemýšlení, zvažování všech pro a proti, jsem se nakonec rozhodl přestěhovat se nazpět.

Continue reading

Velikonoční dobroty: Pečeme jidáše a mazanec

Když Jidáše vyloučili z kruhu dvanácti učedníků, zbavili se někoho, kdo možná vůbec nebyl – někteří badatelé totiž tvrdí, že do biblického velikonočního příběhu se dostal jenom proto, že bez zrádce nemůže být ani mučedník. A protože zrzavý Jidáš vydal Krista pacholkům za třicet stříbrných, tedy obvyklou cenu otroka, byl vyloučen i z průvodu svatých na pražském orloji. Na druhé straně vedle novozákonních vyprávění sepsaných Markem, Matoušem, Lukášem a Janem existují v řečtině i zlomky Evangelia podle Jidáše. K jeho sepsání by musel mít čas, a nemohl by se tedy záhy po zradě oběsit na osice.

Continue reading

Velikonoce jsou už opravdu za dveřmi

Nebudeme se dnes trápit rozvažováním nad tím, co všechno jsme ještě nestačili uklidit a co tedy odložit a nad čím raději zavřít oči. Vždyť tradiční Velikonoce i předsváteční čas plnily jaksi mimoděk hned celou řadu funkcí. Například Půst probíhal v době, kdy toho stejně ve stodole ani ve stájích moc nebylo, mláďata teprve přicházela na náš drsný svět a vítat je ještě s nožem v ruce jistě nikdo nechtěl. A provětrat pořádným průvanem a uklidit dům, všechno na sklonku nebo už po skončení topné sezony vymést a někdy i vybílit, už také bylo potřeba. S tím nepochybně spojené velké prádlo zase vonělo jarním vzduchem. Za podivné vzrušení mohly i prodlužující se dny a probuzené hormony.

Continue reading

Velikonoční kouzla dávných Slovanů

jaro

Jarní svátky – především rovnodennost a Velikonoce – přinášejí spoustu původem velmi starobylých zvyků. Jestliže se dnes stalo časté přijímání „dobré“ energie z objímání rašících stromů vězte, že dřív tomu bylo i naopak. V předjaří se naši předkové tulili k osikám, aby nově se rozproudivší míza odebrala z jejich těl všechno „zlé“ co se v nich během dlouhé zimy nastřádalo. Zvyk zřejmě míchá pohanské vzývání stromů v posvátných hájích s ranou křesťanskou tradicí – jak je totiž známo, zrádný Kristův učedník Jidáš se oběsil na osice.

Continue reading

Věnec tentokrát velikonoční

Ať už prožíváme Velikonoce jako křesťané či jsme vyznavači pohanských kořenů těchto svátků, jsou pro nás synonymem jara. Lidem na jižní polokouli, kteří jako protinožci z našeho pohledu musí už tak chodit hlavou dolů, s Velikonocemi zase nastává podzim. Není pak ten náš svět arci bláznivý?

Continue reading

Sopot nebo Sopoty?

Obojí je správně, protože český název baltických mořských lázní je skutečně Sopoty a tak jsme i léta vnímali dějiště ve zdejší Lesní opeře probíhajícího festival populárních písní. Jednotné číslo Sopot nás pak přivítá na polské mapě, ukazateli na silnici a jako název města na nádraží příměstské rychlodráhy spojující fascinující Trojměstí Gdaňsk-Sopoty-Gdyně. Kdo se ovšem rád přehrabuje v starých mapách nebo nostalgických pohlednicích, najde toto letovisko nejčastěji pod německým názvem Zoppot.

Continue reading

Divná jídla: Kočičí tanec, Kočičí svatba a Bác

bác

Pokrmy z jižních a jihozápadních Čech vynikají jednoduchostí přípravy i použitých surovin. Odpovídá to nekomplikovanému selskému životu, v němž toho hospodyním ve špajzce moc nepřebývalo a vařilo se z toho, co bylo, krup, luštěnin, mouky a brambor. Skvostné zelí si sedlák do bečky našlapal sám. Většina masných vylepšení lze přičíst na vrub nedělních nebo svátečních verzí dennodenního pokrmu, případně klonům od městských kuchařů, kteří v rozvíjení jednoduchého lidového základu nalezli zalíbení. Povědomí o nich pak vyrostlo předáváním babiččiných receptů a nebo po rozšíření zprávy o tom, že například kočičí svatba prý byla nejoblíbenějším jídlem spisovatele Jaroslava Haška.

Continue reading