Nachlazení, chřipka, skarabeus a Číňani

Rýma z nachlazení trápila už pravěké Egypťany. Svědčí o tom údaje v nejstarším lékařském spise, jaký známe. Ebersův papyrus je přes dvacet metrů dlouhý, a píše se v něm o vnitřním lékařství, chirurgii, těhotenství, zubařině, léčivých jílech, bylinkách, amuletech i magických formulích zaklínačů. I o tom, co dnes nazýváme nachlazením. Protože některé části papyru jsou opisem lékařských prací vzniklých před rokem 3400 před našim letopočtem, je to rozhodně nejstarší písemný doklad lékařských snah, který známe. Na sedm set léků přináší osm set receptů. Ovšem ne všechno na papyru umíme správně přečíst – některé hieroglyfy jsou zřejmě názvy předpisů a léčebných postupů o nichž dnes už nic, ale vůbec nic nevíme.

Continue reading




Svatomartinské podkovy a některé divné zvyky

To se kdysi v Česku sežralo hus! Jen si to vemte: svatováclavská husa, michalská husa a než se člověk oklepal, husa svatomartinská. Ti, kterým nezbylo než olizovat kosti, si Martina raději spojili se světcem, symbolizujícím svým bílým koněm sníh, mráz a blížící se konec rozvernosti a hodokvasů. Přísný adventní půst už byl na dohled.

Continue reading

Čas jedlých kaštanů

Ať už jedlé kaštany do našich zeměpisných délek a šířek přinesl kdokoliv, provedl věc záslužnou. Původně jedlý kaštan čili kaštanovník setý rostl v Malé Asii, v Černomoří a snad i na Kavkaze, odkud ho Římané rozšířili na celé území svého imperia. Ze západního Turecka pronikl do Středomoří. A kde se vzali mohutné kaštanovníky v Británii a Irsku? Za to nejspíš mohou mniši. Dnes v Evropě roste až do podhůří Alp. U nás se prý nejprve objevil na Moravě a to hraje do karet teoriím o římských legionářích i o tureckých válečnících. Poprvé o jejich cíleném pěstování u nás píše Balbín roku 1679 – jedlé kaštany zaznamenává u Chomutova a Klatov.

Continue reading

Práce na zahradě – LISTOPAD

listopad

Podzim se někdy rád dlouho ukazuje ve skutečně nádherných zářivých  barvách. Zároveň nám je ale jasné, že se situace může změnit velice rychle a příchod sněhu a mrazů na sebe nenechá dlouho čekat. V mnoha místech naší země již máme první přízemní mrazíky za sebou. Ty by nás měly inspirovat k urychlenému dokončení posledních příprav zahrady na zimní spánek. Například si připravíme nářadí na prořezávání a omlazování stromů a keřů.

Continue reading

Dýně – tentokrát sladká i slaná

Divná věc je, když se něco jmenuje máslo a přitom to je – pokud chceme respektovat pravidlo, že marmeláda pochází výlučně z citrusů – skoro normální džem. Termín kaše ostatně také správně znamená pokrm z drcených či mletých obilnin, zatím co ta z brambor by měla být pyré, jakož i méně obvyklá pochoutka z dýně. Následující recepty názorně dokazují, že díky příjemné chuťové nevyhraněnosti nabízejí v kuchyni širokou škálu možného použití.

Continue reading

Špagetová dýně

Špagetová dýně (Vegetable Spaghetti) patří k původním druhům, které pocházejí z amerického kontinentu. Její zvláštností je, že se po tepelném zpracování rozpadá na jemná vlákna, které vypadají jako špagety. Tento druh se obecně považuje za jednu z nejchutnějších dýní. Po dozrání je žlutá, nebo žlutozeleně žíhaná. Obvykle je podlouhlá a měří okolo 30 cm. Dobře uskladněná vydrží více než půl roku, některé zdroje uvádějí až rok.

Continue reading

Třetí způsob na houby – kvašení

Když naprší a uschne tak akorát, aby večerní zprávy o houbařských žních zvedly z gauče i největší lenochy, nebývá pár následujících dnů v lese k hnutí, a co Nováci nevysbírají, blbečci rozkopou. Pokud jde navíc měsíc nahoru, uzavíráme sázky, která mluvicí hlava které televize užije první prima větu, že „na houby se dá chodit s kosou“. Takyhoubaři rabují lesy a vytahují se plnými koši hub, které už nemohou na talíři ani vidět.

Continue reading

Co s houbami, které zbyly

 

Nebudou to zřejmě žádné úžasné exempláře, těmi jsme se už vytahovali v práci i v hospodě a jejich fotkami otravovali na sociálních sítích kdekoho. Pak jsme snědli, co jsme mohli, něco usušili, naložili a vykvasili na východní způsob. Z tuhých hub jako je třeba lošák, krásnoporka nebo choroš oříš můžeme udělat houbový prášek. Houby na tenko nakrájíme a dobře usušíme. Sušené je umeleme, nebo utlučeme v hmoždíři. Pokud jsme si pro výraznější aroma nasušili i mladý pestřec, trochu ho na prášek utřeme a s ním i černý pepř, nové koření a sušenou celerovou nať a to zamícháme k rozdrceným houbám.

Continue reading

Práce na zahradě – ŘÍJEN

sklizen

V říjnu ukončujeme sklizeň a pomalu se připravujeme na zimu. Mnohé rostliny nebo jejich cibule potřebují toto období přečkat na nějakém bezmrazém, světlém a suchém místě. Říjen je ale i obdobím výsadeb okrasných keřů, růží, ovocných i okrasných stromů a trvalek, neboť stále mají dost času, aby do zimy pevně zakořenily.

Continue reading

Korálkování je i pro úplné začátečníky

náušnice z korálků

Udělat si šperk jaký nemá nikdo jiný je výzva, ale náš výrobek se může stát i originálním dárkem. Když se povede, bude radost dvoustranná. Korálkování je tvorba dekorací a šperků, třeba prstenů, náramků, náušnic, náhrdelníků nebo broží. Podle vybraného materiálu můžeme stvořit ozdoby pro všední den i pro svátek. Můžeme si tak opatřit celé sady unikátních šperků třeba na svatbu, promoci nebo životní jubilea. Nikdy nikdo nebude mít stejné… Ačkoliv lidé přistupují k tvůrčí hře s korálky různě – jedny uklidňuje, zatímco druzí se nad nimravou prací a neposlušnými prsty rozčilují – pokud výsledek dopadne podle našich představ, staneme se středem pozornosti a zahřeje nás i uspokojení, že jsme to zvládli. Korálkování je radost!

Continue reading

Dva způsoby na houby

Lesními bohy políbený houbař nám sice řekne, že nejlepší houby jsou čerstvé a proč je nějakým způsobem uchovávat, když rostou celý rok a jde jenom o to je najít a sebrat. Kolik z nás ale je takových a komu se chce hledat oběd pod sněhem? Navíc tihle nadšenci sbírají i houby, které ani moc houby nepřipomínají a často nevoní vůbec nebo voní jinak. Když je houbařsky dobrý rok, je radno si udělat na zimu zásoby. Výsledky lesních žní (v lepším případě), sběru (normálně) či hledání hub (taky se to stává) můžeme mimo jiné usušit nebo naložit do soli.

Continue reading

Červený podzimní věnec

Židé ve staré hebrejštině výraz pro růži nemají, protože do Palestiny přišla až z Persie. Kde se tedy v Kralické bibli mluví o růži, jedná se zřejmě o překladatelský lapsus, protože jde podle znalců buď o narcis (Narcissus), ocún jesenní (Colchium), nebo o šáchor (Cyperus). Podle muslimů prý růže vyrostla z kapky Mohamedova potu a v křesťanství zase patří k atributům Panny Marie. Alchymistům je symbol růže znakem dokončení Velkého díla jímž byl Opus Magnum čili Kámen mudrců. Tak bychom mohli pokračovat dále. Hle jak vznešený je trnitý keř rostoucí na neúrodných stráních a kolem smetišť! Nese zdraví i krásu. Co na tom, že při neopatrném sběru jásavě červených plodů si často rozpícháme ruce do krvava.

Continue reading

Práce na zahradě – ZÁŘÍ

pivonky-na-podzim

Máme tu, nic naplat, podzim. Co na tom, že se meteorologové a astrologové neshodnou na jeho počátku? Ti první ho odpočítávají od prvního září a ti druzí od dekády před koncem měsíce. Dětem je jejich neshoda fuk, protože školní zvonek  jim uťal prázdniny a nemilosrdně nahnal žáky a studenty do lavic. Zcela bez ohledu na to, zda se léto (nejdřív tzv. Mariánské, po něm babí a  indiánské) snaží chytit druhý dech. Dny se krátí a rána bývají chladná. To pan Podzim polehoučku vypouští zkušební balonky nastupujícího období nečasu a plískanic.

Continue reading

Babské rady (2) – Něco málo na každý den

Vyštrachané rady našich babiček a prababiček mají dvě výhody: prověřil je čas a jsou velmi jednoduché. Nevýhodou je, že používají občas materiály, které kdysi byly v každé domácnosti běžné, ale dnes není důvod je mít – například vodní sklo. K čemu by nám asi tak bylo? Jiné běžné suroviny, třeba ocet či sůl, nám ovšem nechybí a mohou s porovnatelným výsledkem ekologicky nahradit mnohé prostředky tzv. domácí chemie. Některé postupy jsou sice pracnější, ale levnější.

Continue reading

Nezbytné nářadí v malém bytě

Kdo si chce doma zařídit dílničku, bude asi s následujícími řádky hrubě nespokojen, ale ony mu nejsou po pravdě řečeno určeny. Jsou pro toho, kdo chce vědět, co potřebuje pro řešení běžných situací, které mohou v domácnosti nastat. S každou blbinou není potřeba hned otravovat souseda. Na druhé straně věci, které nebudeme víceméně pravidelně používat, je zbytečné shromažďovat a zakrámovat jimi náš často nevelký byt. Základní výbava nářadí se nám vejde do šuplete.

Continue reading

Dýňománie: opilá dýně, řezy a dýňový dort

Starší generace kroutí hlavou, protože v našich zeměpisných šířkách se dýněmi nanejvýš krmila prasata. Dnes je všechno jinak. Na trhu se objevují již v létě a k mání jsou prakticky celoročně. Největší slávě se těší na podzim. To nám při dlabání dýní z nichž připravujeme strašidelné halloweenské lucerny zůstává spousta dřeně, kterou využijeme v kuchyni. Dýně obsahuje, jako ostatně všechny tykve, spoustu užitečných látek a protože ji lze i překvapivě chutně zpracovat na mnoho způsobů – nechť jsou tedy následující tipy našim příspěvkem k racionálnímu využití dýňové dužiny.

Continue reading

Práce na zahradě – SRPEN

Srpen bývá, až na výjimky, velmi teplým měsícem. Co na tom, že dny se krátí. Zralá krása zahrady je sice už trochu unavená, ale za odměnu za spoustu péče sklízíme množství ovoce – dozrávají rajčata, papriky, okurky, cukety a mnoho dalších druhů zeleniny. Sezona se naplňuje a část rostlin již také částečně omezuje růst. Nelze přehlédnout, že kde neprší, většinou již žloutne tráva. 

Continue reading

Čeští lvi v polské Vratislavi

radniceŽaludská sedma obecně není zrovna nejpříznivější kartou. V tomto případě výjimka potvrzuje pravidlo. Na mariášové kartě (Piatnik je tiskl v letech 1920 – 1931) je totiž vyobrazena jedna z nejkrásnějších evropských středověkých radnic. Na ostrovech a říčních nánosech mezi meandrujícím tokem Odry a jejimi četnými přítoky totiž vzniklo město Vratislav. V starých mapách ho najdeme jako Breslau, na současných jako polskou Wroclaw. Jednou ze součástí městského znaku je český dvouocasý lev. Ve městě se s ním setkáte nejen na radnici. Protože zajímavá a pěkná Vratislav leží poměrně blízko naší hranice, stojí nepochybně za návštěvu.

Continue reading